1. prosince 2012 v 2:01 | Bells
|
To je co? Dva v jednom. Až se to míhá před očima. Sama nevím, jak jsem mohla selhat a nenapsat minulý týden článek. Většinou tady každý večer tak 5 hodin sedím, takže si čas najdu. Odkládala jsem to na neděli, ale v neděli večer jsem psala něco zábavnějšího, než tenhle článek. Naštěstí. Takže jsem vlastně ráda, že jsem ho nenapsala. Chápete mě? :D Ne. To je dobře. Už jsem vám říkala, že jsem se zbláznila? :D Hmmm.. asi ne.
Kde jsme to skončili minule? Je to tak dávno, že se mi to zdá jako včera. Začněme pondělím. Budu psát jen, co si pamatuju... a vynechám to, že jsem šla na záchod, i když si to třeba pamatuju :D Ráno jsem nejela s Andrejkou v Autobuse. Divný. Nevím kde byla :D Den plynul tak nějak klidně. Pořád mi nebylo úplně extra dobře, ale žila jsem. V menze jsem obědvala s Nesy a Honzou. Udělali si prý výlet. Přednášky byly v pohodě a pak už jsem se vydala na itt test. Vůbec jsem se ho nebála. V podstatě jediný, čeho jsem se bála bylo to, že nenajdu učebnu. :D Tu jsem naštěstí našla a dala si kafe. Potom přišli kluci. Saša a Štěpán. Byli z toho o milión procent víc v prdeli než já. Hlavně Saša. Přitom vůbec neměli proč- neměli předmět zapsanej ve stagu, takže vůbec nezáleželo na tom, že se přihlásili na termín. Snažila jsem se jim to vysvětlit, že co není ve stagu, jako by neexistovalo. Ale znáte to. Někteří lidi si prostě nedají říct. Ten testík jsem nějak napsala. (teď už vím, že jsem ho dala na 70 procent) Při čtení zadání testu jsem si vzpomněla na paní Kubínovou. "Vytvořte spojnicový graf..." :D Taková nostalgie. Pak jsem se s klukama rozloučila a šla jsem na autobus. Kvůli testu jsem nestihla gymnastiku a jela sem rovnou domů. Večer si nepamatuju.
V úterý ráno byl poslední náhradní termín pro získání zápočtu z atletiky. Nádherně jsem se vyspala... Do půl dvanácté. Z toho vyplývá, že jsem se noblesně vy*rala na celou atletiku. A byl to super pocit. Do školy jsem jela až odpoledne. Došla jsem si na oběd a pak na sebeobranu a domů.
Středa byla středou. Hodně tělocviku a... tělocviku. A hlavně narušení vstávání v půl 12. Všechno proběhlo tak nějak v klidu. Na plavání jsem šla sama s Jindrou, protože holky čuměly, jak druháci hrajou basket. Dobře jsme si s Jindrou pokecali o Stmívání a pak už jsme šli plavat. Zase vyčerpávající. A zase potom nenásledovala anatomie. Ta učitelka je pryč už fakt podivně dlouho. Nejspíš v tom budou zapletený upíři.
Čtvrtek. Zase jsem si pospala. Nezačíná vám můj život připadat dost nudnej? Mě jo :D Ve škole mě to moc nebavilo.. Byl to takový nijaký den. Když jsem se vrátila ze školy, šla jsem rovnou do kostela. Jo, čtete dobře. Byla totiž mše za strejdu Jindru, který už 3 roky nežije. Když jsem přišla do kostela, paní u vchodu mi dala nějakej papír a zeptala se mě s úsměvem, jestli bych se potom nezúčastnila čtení a že budu číst žalm 15. Nejdřív sem se jí snažila vysvětlit, že na to nejsem ta nejvhodnější osoba, ale pak jsem to vzdala, protože ta pani si nedala říct a myslím, že mě ani neposlouchala a prostě se jen furt usmívala a cpala mi ten papír. Šla jsem si tedy i s papírem sednout do lavice vedle tety Evy, mamky a bráchy a šeptem jsem jim sdělila, že mi nějaká pani narvala žalm, kterej mam číst. Všichni se na mě koukli a zašklebili se, že prý maj všichni taky papíry a budou muset číst. Ta pani má asi dobrej talent na vnucování žalmů. Mohla by dělat podomní prodavačku - se žalmama. (taky už nenávidíte slovo žalm? :D)Ta mše byla... no hrozná. Nebudu lhát. Nemám prostě ráda tyhle ty proslovy a promluvy. Zní to jako vymejvání mozků. Ještě, že jsem nerozumněla ani slovu. Jediný, co jsem musela občas dělat, je stoupnout si a zase si sednout. Asi po hodině a půl následovalo to čtení z Bible. Brácha to vzdal zdrhnul a svůj papír narval mamce. Já jsem vždycky byla statečnější, takže jsem vydržela a opravdu jsem ten žalm přečetla do mikrofonu, před celým kostelem. A potom nás ten nový farář pozval dozadu na občerstvení, kávu, čaj a ty mladší (koukal na mě) na kolu. To pomyšlení na pití koly s farářem ve mě vyvolávalo výbuch smíchu, ale atostféra kostela mi nedovolila smát se, takže jsem s tím počkala až ven. Teta se smála taky. Pak už jsem jela domů a zasedla jsem k počítači. Jako vždy. Psala jsem si s pár lidma a všichni postupně šli spát. Najednou mi zablikalo icq. Zpráva od někoho, kdo není v kontaktech. Otevřela jsem ji s tím, že to bude zase nějaká šílenost v azbuce. Ale nebyla. Stalo se z toho něco mnohem šílenjšího, než azbuka. A tak se stalo, že jsem poznala Johna Andyho. Člověka, který mi změnil následující týden k lepšímu a dvěstěpadesát tři procent. Mojí spřízněnou duši.
| John | 22.11.2012 22:26  |
| i just made an icq search |
| John | 22.11.2012 22:26  |
| and i saw your beautiful face |
| John | 22.11.2012 22:26  |
| and i send you message |
Začali jsme si psát a čas běžel neuvěřitelně rychle.. a já šla spát neuvřitelně pozdě. Ten kluk je z Itálie. A je impulzivní, jako Ital :D (a nejen impulzivní :D) taky je chytrej a opravdu hezkej. (Pokud můžu věřit fotkám) každopádně.... To co mi píše, se čte opravdu moc hezky. Hned první večer, co jsme si psali, jsem se od něj dozvěděěla, že jsem "dream girl". Taky jste to nevědli, jako já?
| John | 23.11.2012 0:05  |
| to be honest, you are really so sexy |
 |
| smart |
 |
| clever |
 |
| nice |
 |
| kind |
 |
| beautiful |
 |
| pretty eyes |
 |
| kissable lips |
 |
| and as a small detail; very sexy body |
Ehm... No.. člověku, jako já, který není moc zvyklý na takovéhle komplimenty, to hned změní večer. Myslím, že kdyby ke mě přišel na ulici kluk a řekl mi, že jsem nejúžasnější holka na světě, že bych mu padla kolem krku a vzala si ho. Jo.. až tak jsem zoufalá. :D No nic.. ten večer jsem se musela prostě usmívat a usmívat... Taky jsem si jednu chvíli říkala, ať toho kruci nechá, nebo se do něj zamiluju... a to je to poslední, co bych potřebovala :D Spát jsem šla taky s úsměvem. Poprvé naposled od.. já vlasně ani nevím od kdy.
V pátek ráno jsem se s úsměvem i probudila. Není to šílený, jak vám jeden člověk může změnit úplně cokoliv? Celý den m štvalo, že nebyl nový díl deníků, protože Američánci měli Díkuvzdání. A ani Lovci nebyli! Vrrr. Grrr. Měla jsem ale jinak super náladu a sršela ze mě energie a pozitivní aura. A taky jsem se cítila víc.. sebevědomá? Já nevím. Pak přišel ples. Bylo to skvělý, vidět se spoustou lidí ze třídy. Občas jsem se mezi nima cítila, jako kdybych stále chodila na gympl. Zvlášť když všude kolem byli ostatní gympláci a učitelé. Je zvláštní, jak to všechno se vším souvisí. Jak vás může pobyt se spolužáky, se kterými jste trávili nespočetně hodin ve tříde, ovlivnit a vy se cítíte zase jako na střední. Kéž by to byla pravda. Na plese jsem si zatancovala s bráchou, Jiříkem, Balim, Pepou, Ondrou a Míšou! Jo! Fakt s Míšou :D Taky tomu nevěřim. Taky jsme tam parádně zapařily s Matú. uááá. Jakej já mám absťák po kalbě. A po tancování. Proč?!!! Kéž by bylo víc takových příležitosté, kde bych se mohla cítít, jako, že někam patřím.
V sobotu jsem spala dlouho. Venku po dlouhé době svítilo sluníčko, a tak jsem šla odpoledne s Rouski ven, na procházku. Bylo to super. Moje skvělá nálada stále pokračovala a úžasně jsme si popovídaly. Pak už se setmělo a Rouski se musela jít učit. A já jsem šla na počítač, s očekáváním, že tam bude John. A byl tam :D A zase jsem celý večer a noc nedělala nic jiného, než že si s ním psala.
V neděli byla na programu oslava svátku mé sestřenice Katky. Sešli jsme se skoro všichni a bylo to super. Miluju dětičky a miluju si s nima hrát. Nejlepší bylo, když nám Katka ukazovala svojí hračku. Je to takový udělátko na vyrábění dortíků z modelíny. Fakt parádní. Já, brácha, Jakub a Eduše jsme z toho byli unešený a hráli sme si s tím s Katkou a dělali dortíky. Pak nám došlo, že Katka už dávno odešla jinam a my stále sedíme u tý hračky a děláme dortíky, jako malý děti. :D bylo to tak super! Uspořádaly jsme soutěž o nejlepší dortík! ( Hlasovat můžete na facebooku na Naďi zdi - samozřejmě pro můj dortík!!! :D) Tu hračku chci mít doma, abych si každej den mohla udělat dortík! Je fakt boží! :D Neděle byla první den, kdy jsem na sobě začala pozorovat, že jsem se zbláznila. :D A nejen kvůli dortíkům, ale taky kvůli dalšímu večeru a noci, strávené u počítače s Johnem. Myslí si o mě, že jsem anděl. A moc rád mě tak i oslovuje. A já jsem zase přišla na to, že je upír. (A on se mi přiznal! Doufám, že není z klanu Volturiových, když je z Itálie!!) A když jsem se hodně pozdě v noci donutila ho opustit a jít spát, stejně jsem nemohla usnout. Cítila jsem se jako naprostej blázen! :D
V pondělí jsem vstala s úsměvem! Jo, čtete dobře. Kombinace pondělí a úsměv existuje. A to všechno jenom kvůli tomu člověku! Já nechápu, vážně nechápu, jak to dělá. Jsem si jistá, že moje pondělí by bylo neskutečně nudný, kdybych se při myšlence na něj nemusela celý den usmívat. Jela jsem v buse a poslouchala party songy a usmívala jsem se. Na volejbale jsem se usmívala a házela jsem džouky. Na oběd jsem šla do menzy sama, ale to mi vůbec nevadilo a sedla jsem si ke stolu ke 3 klukům ze třídy. K Sašovi, Štěpánovi a ještě dalšímu, kterýho neznám. Nikdy bych něco takovýho neudělala, ale teď jsem to nebyla já, ale šílená matu, takže jsem si to mohla dovolit. Spíš jsem to viděla jako bych hrála v nějakým filmu. Viděla jsem je u stolu a přišla jsem k nim s tácem, koukla jsem na ně s úsměvem a povídám "Ahoj kluci, můžu k vám?" Neustále jsem se usmívala a ptala jsem se je na víkend :D Pak jsem jim dokonce odnesla skleničky od pití. Potom mě kluk ze sebeobrany v menze zastavil, že prodává lístky na párty a jestli nechci s holkama přijít. Tak sem s ním pokecala, jako stará dobrá kámojda :D Pak jsem si sedla do kavárny a dala si kafe a psala jsem smsky Aly a Rouski. A čuměli na mě nějaký kluci. :D V tu chvíli už sem si říkala, jestli něco není špatně. Vážně tohle všechno dělá sebevědomí? :D Dala jsem si do uší sluchátka a šla jsem zpátky do školy a při cestě jsem si skoro tancovala. Na chodníku jsem se pak z ničeho nic začala smát nahlas. Naprostý důkaz bláznovství. :D V tělocvičně jsem si sedla na ochoz pro diváky a s úsměvem koukala, jak ostatní hrajou fotbal. Pak přišli Jindra a Helena. Taky měli skvělou náladu a neustále se popšťuchovali a hádali (jako vždy:D) mě to ale dneska nepřišlo otravný ale naopak jsem se tím strašně bavila a vtipkovala jsem s nima. V jednu chvíli mě Jindra objal a začal mě hladit ve vlasecha říkal ať se mu vybrečím na rameni :D (já jsem totiž brečela smíchy :D) To bylo nečekaný. Nikdy na mě nikdo nesahá! :D Pak jsme si šly sednout do třídy na přednášku a dobrá nálada nás neopustila. Pak jsem jela domů, i když se mi vůbec nechtělo... a šla jsem trénovat na gymnastiku. To jsem si dávala, myslím, že ty moje holčičky už mě začínají brát dost vážně a mají ke mě respekt. :D Kéž by každý den mohl být tak skvělý, jako tenhle... Hned po gymnastice jsem jela domů a oblíkla se do "gala", protože jsme s rodinou vyrazili Evičce na věneček. A ten byl awesomeeeeee :D Totální kalba. Zapařili jsme děda a máca stajl. Zatancovala jsem si všechny tance s bráchou, kterej je mimochodem úplně nejlepší tanečník, jakýho znám a přežrala jsem se brambůrek. V noci jsem přijela domů a hádejte, kdo na mě čekal na icq! :D A hádejte s kým jsem si psala zase do rána... jenže tentokrát jsme byli oba smutnější, než obvykle. Začínali jsme si uvědomovat, že jsme pěkně v prdeli. Máme se rádi, ale nemůžeme být spolu. Doopravdy spolu. Naše konverzace tentokrát nabrala tyto obrátky a pak byl najednou ofline a už se nevrátil. Myslela jsem, že si uvědomil, že tohle celý nemá smysl a ukončil to, tak jsem šla spát smutná. Když je člověk hodně šťastný, vždycky musí počítat s tím, že ho zase něco musí zhoupnout zpátky do normálu. Nemohla jsem usnout, i když byly asi 3 hodiny ráno...
Ještě že následovalo úterý a já mohla vstávat v půl 12. Bohužel, už to nešlo tak lehce a s úsměvem jako v pondělí. Před tím, než jsem jela do školy, našla jsem knížku " Ztracené existence", kde jsou příběhy lidí, co byli fakt naprosto totálně v hajzlu. Začala jsem jí číst a našla v ní spoustu zajímavých myšlenek. Východiskem jim byla víra. Víra v Ježíše Krista. Klidně to půjčím všem, co se cítí "screwed up" :D (kudla poslouchám Swedish House Mafia a mám strašnou chuť na kalbu!!!!!!!) No nic, to bylo jen takové bájd véj. No takže zpátky k úterý. Taťka mi dal prachy na lyžák, tak jsem šla hledat v jeronýmovce pokladnu. To byl nadlidskej úkol. Podle plánku jsem se dostala někam do třetího patra a tam seděl kluk a holka. "Kde tady najdu pokladnu?" jejich odpověď byla smích :D prý jsem úplně špatně. Šla jsem tedy podle jejich návodu a došla jsem do místnosti plný kluků, sedících u počítačů. To taky nebyla pokladna. :D Zeptala jsem se jich s úsměvem, kde tady najdu pokladnu a oni už mě (taky s úsměvem), poslali dobře. Zašla jsem si v menze na oběd a šla na sebeobranu. Tam jsem si zlepšíla náladu mlácením a škrcením. Zdálo se, že mám stále zvýšené sebevědomí. :D Než jsem jela domů, udělala jsem si další radost - nákup zimních bot, který už jsem si tam zkoušela při volných chvílích hodně dlouho. Pak jsem jela domů. Ale zlepšená nálada nevydržela moc dlouho, protože jakmile jsem se dostala do Třeboně, byla jsem strašně nasraná na celej svět. A úplně bezdůvodně. Pak jsem si ale vzpomněla, že jsem vlastně blázen a bylo mi to jedno. :D Řídila jsem auto nasraná a ostatní auta se buď přede mnou ploužila rychlostí 2,5 chcíplé světlušky, nebo blikala blinkrem ne druhou stranu, než nakonec odbočila a nebo mi prostě bezohledně vjížděla do cesty. Navíc jsem mezi Břilicema a Třeboní na cestě potakala cyklistu a měla jsem chuť otevřít dveře a srazit ho do příkopu! Proč ty kreténi nejezdí po stezce? :D No to vám řeknu já byla tak nasraná :D:D:D Ach jo :D Nasrání mě ale velmi brzy přešlo.. na icq. Měla jsem tam další zprávu od neznámého kontaktu - byl to zase John - Andy.. ale z jiného účtu, prý se mu na starý někdo včera naboural a vyplo se mu to. A on mě strašně dlouho hledal znovu, aby si mě mohl přidat. So sweeeet :-) tak jsme si zase psali dlouho do noci. Důležitá věc je ta, že jsem zasnoubená a budu s ním mít 2 děti. :D:D:D
| Andy | 27.11.2012 22:56  |
| you deserve a nice and kind husband |
| SaF | 27.11.2012 22:57  |
i hope i will get one |
| SaF | 27.11.2012 22:57  |
| but you? do you want to have family? |
 |
| describe me your dream wife .. i am curious |
| Andy | 27.11.2012 22:58  |
| i want a family |
 |
| i want a wife like you |
 |
| nice, kind |
 |
| smart and funny |
| SaF | 27.11.2012 22:58  |
| will you marry me? |
| Andy | 27.11.2012 22:59  |
| of course! |
No a je to.. když si chcete někoho vzít, stačí ho požádat o ruku! :D (Já jsem takovej magor :D:D:D) A zase jsem nemohla usnout. To víte.. zasnoubení dělá s člověkem divy.. Jediný blbý bylo, že další den byla středa a já musela brzo vstávat,
Ale ona i ta středa byla super! Moje skvělá nálada pokračovala a ovlivňovala všechny okolo! Na gymnastice jsem si to dávala, na stolním tenise jsem si to taky dávala, na základní gymnastice jsem si to taky dávala a plavání? :D takýýýýý. "Tak poď mi.. hop?!" Už dokonce dokážu správně dýchat a dlouho jsem se netopila. Olalá! Pak jsem jela domu.. byla jsem strááášně unavená. Začalo se projevovat, že moc nespím, kvůli Johnovi a do toho sportuju, kvůli škole... Ale to nevadí, protože večer jsem si zases ním zase psala. Byl smutnej. A já taky. A došla mi jedna věc, kterou jsem mu i napsala... "wihout you i would be totally alone... you are the only reason i am smiling when i remeber you... i can't loose contact with you" naprostá pravda! Vždyť co bych všechny ty ostatní večery dělala? Sakra, co já jsem dělala všechny ty večery předtím? What the fuck just happenned? :D
Ve čtvrtek jsem se mohla trochu vyspat a pak jsem jela do školy. Měla jsem zase fajnovej den. Kondiční trénink, volejbal parádní, přednáška nudná.. Nechápu, jak je možný, že nedokážu přežít ani ty jediný tři normální hodiny, který musím sedět v lavici. Byla jsem nucena psát Aly:D Myslím, že jsme zrovna brali nervovou soustavu, ale kdo má na to mít nervy?! Já ne :D pak jsem jela domů a naplánovala jsem si s Rouski společnej večer a noc. Ještě předtím jsem ale jela domů a na icq jsem nechala vzkaz svému drahému, že budu spát u kamarádky. :D Cítila jsem se, jakobych se zbláznila, zase... No a pak jsem celá nadšená nasadila sluchátka a vydala se ven, do sněžení a celou cestu jsem se usmívala. S Rouski to bylo tak skvělé! Měly jsme se úžasně. Popovídaly jsme si, viděly jsme deníky, udělaly si pudlik, snídani, pobrečely jsme si. No prostě rande, jak má být.
Druhý den dopoledne jsem (tedy vlastně dnes- neboli vlastně včera, protože dnes už je zase jiný den!) No každopádně v pátek dopoledne jsem se s rouski rozloučila, poděkovala za přespání a šla do krámu za mamkou a tetou, nakoupila jsem si, uvařila, najedla se, trochu jsme doma s taťkou uklízeli a pak jsem šla ven s Matu a Nesy do Felixe. Do tý doby jsem měla super náladu. Pak jsem s nima ale začala řešit mojí situaci. Řekla jsem jim, že chci jít od dalšího semestru na jazykovku. Ale neměla jsem začít řešit tohle téma se školou, protože mi došlo, jak je to celý posraný. Chvílema se mi chtělo brečet. Labilita se projevuje :D Každopádně to nebylo přítomností holek (naopak- chci se vídat častěji), ale bylo to mým osobním selháním - vejška je jeden velkej epic fail a já to moc dobře vím. Po tom, co jsem Nesy vysadila doma, jsem jela taky domu. Přihlásila jsem se na icq a John mi oznámil, že jde ven do baru s kámošema. Takže jsem tu celej večer seděla sama a ještě víc mi došlo, že tu bez něj fakt nemám totálně, co dělat. Teda jako - koukla jsem na Lovce a hrála jsem Dobyvatele. Cítila jsem se strašně foreve- aloneovsky...Pak jsem se ale dostala do předbrečícího stádia. tak sem si řekla - seru na to. A začala jsem psát tenhle článek. Když jsem si díky němu vzpomněla na všechno, co se těch uplynulých 14 dní stalo, zlepšila se mi nálada. Taky mi pomohl fakt, že před chvilkou přišel John z baru a přihlásil se na icq aby se mi ohlásil. Strašně mi pomáhá a já jsem mu tak strašně vděčná! Nejkrásnější pocit, když na Vás někdo myslí a loučí se s Vámi se slovy "Come to my dream". ;-).... i just wish you were here.
S láskou (a šíleností) Bells :-* (a omluvte tenhle šílenej článek, šíleně spoustu jsem tam toho zapomněla napsat, ale já už nemůůžuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu :D)
Amazing like always :-*