close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Týden č. 7

11. listopadu 2012 v 23:47 | Bells |  Isabella
Další týden je za mnou. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem v pátek před mnoha lety vycházela ze základní školy Sokolská a vedle mě šla Matu a povídá: "Tož... Přežili jsme další tejden". Na tuto památnou větu si vzpomenu každý pátek :D
Je neděle večer a já poslouchám svojí oblíbenou písničku ze soundtracku BD part 2. Ke štěstí mi teď vážně moc nechybí, mám za sebou 2 párty a před sebou koncert a premiéru. Snad jen, kdyby mě nepíchalo v zádech asi mám nějak skříplej nerv. Ale všechno hezky pomaličku, polehoučku!



Minulý článek, který byl nejspíš pesimističtější, než si zasloužil, jsem zakončila nedělí. Následující den na mě zase čekala jízda autobusem směr České Budějovice. V autobuse jsem zase jela s Andrejkou, se kterou jsme si skoro celou cestu povídaly, ale už si absolutně nepamatuju o čem :D Autobus měl zpoždění a tak jsem musela na volejbal ráno dobíhat. Stihla jsem to ale včas. Po volejbale jsem se vydala na oběd se Soňou a s Helenou. V menze bylo narváno a sedly jsme si k nějakému klukovi, kterého pak vystřídal Jára, přítel Soni. Dojedly jsme a vydaly se do hal, kde se Soňa chtěla podívat na Heleny notebook, aby si zopakovala práci s wordem a excelem, protože odpoledne se chystala na zápočtový test z informatiky. Já si ho zapsala až na 19. takže no stress. Každopádně jsem měla strašně jacobovskou náladu a nějak jsem se nedokázala s nikým bavit. Pak tam přišel Jindra a obešel mě, sedl si na druhou stranu vedle Heleny, i když jsem mu z místa vedle mě odsunula tašku. To potěšilo. :D Potom oba dva odešli na oběd a o chvíli později odešla i Soňa, prý jestli mi nevadí, že nepůjdou na přednášku a jestli jí pak pučím sešit. V tu chvíli mi to ani nevadilo. Chtěla jsem být sama. A taky jsem byla. Celá hala se najednou vylidnila a nikde nebyl absolutně nikdo. Naštěstí jsem se nerozbrečela a šla jsem si sednout k učebně a čekala na přednášky. Ty byl nudné, jako vždy a byla jsem ráda, když skončily a mohla jsem jet domů. Respektive jít na gymnastiku, kde jsem si zase mohla trochu zvednout náladu buzerováním těch malých holčiček. Člověka potěší říkat ostatním co dělají špatně a jak to dělat líp! Po gymnastice mě vyzvedla mamka a mě bylo trochu líp. Doma už se nic významného nedělo.
V úterý jsem přemýšlela, jestli na atletice cvičit a snažit se splnit zápočet. A hádejte, co. Vysrala jsem se na to :D Takže jsem si tam odseděla ty poslední 2 hodiny v docela krutý zimě. Učitel povídal, že do konce listopadu ještě vypíše jeden termín, prot ty, co byli nemocný. Koukal při tom na mě, asi si myslí, že mi na tom záleží. Po atletice jsem šla sama na oběd. Zase po delší době, takže mě to trochu sundalo. Ale docela jsem se těšila na sebeobranu. Ta opět nezklamala. bylo to fajn i když jsem tentokrát bojovala jen s holkama :D :P. Do Mercury jsem pak nechvátala, stejně bych musela čekat v krámu na mamku a bylo mi nějak jedno, kde budu čekat... Jela jsem tedy pozdějším autobusem a všechno proběhlo jako vždycky. Zkoukla jsem další film - Insomnia. Docela dobrý, ale čekala jsem víc. Každopádně dobrej nápad to mělo.
Ve středu jsem vstala jen proto, že jsem si představila odpoledne, které strávím s Matu. Mamka mě odvezla na autobus a ten mě odvezl do Budějc, kde mě městská odvezla do gymcentra. Nebylo to ale tak jednoduché. Poprvé jsem totiž nastoupila do špatného autobusu! :D A já si naivně myslela, že se mi to nikdy nestane. A to jsem ten autobus ještě dobíhala! Byla to devítka a já jsem věděěla, že devítka jezdí na Mariánský. Jenže ouha. Ona jela úplně jinam :D Vystoupila jsem tedy na první zastávce a běžela na Jeronýmovku, kde mi ujela jiná devítka, která už jela správně. V tu chvíli jsem měla wtf pohled a říkala jsem si jakej Jacob tu sakra vymysle dvě devítky. No nic... na gymnastiku jsem se nějak dostala a proběhla v poklidu. Pak jsem zas uháněla na stolní tenis, který byl v pohodě. S tím učitelem je sranda. Následovala dvouhodinovka základů gymnastiky, kterou vedla Eva. Byl to dost záhul a když jsem si při převlíkání představila, že mě čeká ještě plavání, chtěla jsem se schovat do skříňky a zamknout se zevnitř. Jediné, co mi v tom zabránilo, byla nedostatečná velikost skříňky a basence zámku vevnitř. Holky mi utekly a tak jsem je doběhla a šla s nima do Kauflandu a pak do bazénu. Učitel byl zase v "dobré" náladě a tentokrát nás nechal pořád dokola plavat 120 metrů kraul. To už bylo fakt na umření. Ale neumřela jsem a vydala jsem se domů, protože nám zase odpadla anatomie. Tou dobou jsem si říkala, že se na to učivo budu muset kouknout sama o víkendu, ale přiznávám, že jsem se na to taky vysrala. :D Kadopádně.. zase jsem nastoupila do špatnýho autobusu, který jel přes Zvíkov. Místo půl hodiny tak cesta zabrala hodinu. No jo, středa je prostě kritická. Z nádraží jsem šla do domu a tam jsem počkala na Matú, se kterou jsme pak zašly do Pohádky a osladily jsme si tam život. Parádně jsme si pokecaly a zavzpomínaly na gympl a nejen na něj. Vážně mi tohle setkání strašně zvedlo náladu a cítila jsem se veselá a spokojená. Díky Matúúúúúúúúúúúúúú! A potom jsem domů, kde jsem se oblékla do kostýmu alias "kočičí žena", který jsem si připravila na čtvrteční tělocvikářskou párty, od které jsem vůbec nevěděla, co čekat. Taky jsem se dost bála. Ale kdo se bojí, sere v síni a já se rozhodla tam jít.
Ve čtvrtek jsem si pěkně pospala a do Budějc jsem jela autem. Mamka totiž poprvé zavřela oba krámy a zůstala doma - nepotřebovala tedy mé auto. 8. listopadu je totiž pro naší rodinu kritický den. Před třemi lety se nám oběsil strejda a před rokem mi umřel bráška. Mamka se tedy rozhodla, že letos nevytáhne paty z domu a vůbec se jí nelíbilo, že někam pojedu autem a už vůbec, že pojedu v noci autem nazpátek po té párty. Taky jsem z toho měla divný pocit, ale jak jsem řekla: kdo se bojí, sere v síni a já v té síni nezůstala. :D Na kondičním tréninku jsem zase pokecala s Vondruškou a učitelka nám řekla, že si můžem dělat, co chceme, tak jsme hráli ping pong :D Potom jsem nasedla do auta, který jsem si zaparkovala u školy (jakej luxus!!) a přeparkovala ho na Mariánský náměstí, abych to v noci k němu měla blíž. Pak jsem zamířila na svou oblíbenou lavičku u řeky, kde jsem se najedla a poslouchala hudbu. Pak následoval volejbal, ten byl super ;-) Byla to zábava a zase jsem tam zůstala o trochu dýl, než jsem se vydala na přednášku fyziologie. Tam jsem se chvíli bavila s Evičkou a zjistla jsem, že se na mě usmívá a vypadalo to jako upřímný úsměv. Co se sakra změnilo? Myslela jsem, že mě nemá ráda. Po přednášce nastalo to, co bylo domluveno - šly jsme s holkama na večeři. Jely jsme Páji autem a já se cítila dobře. Přišlo mi, že k nim taky trochu začínám patřit. Šly jsme ke Karlu IV. Potom jsme jely k Páje domů. To bylo něco! Její dům je edokonalej. Věděla jsem, že je bohatá, ale až takhle?! Hned co jsem všela do předsíně jsem byla ohromená. Všude čisté linie, moderní styl. Její pokoj byl dokonalej, i když tam už nebydlí (bydlí u přítele). Holky předtímv tesku koupily nějaký alkohol na přípitek a nalily mi trochu taky, že prý domů pojedu autem až za dlouho. neměla jsem náladu jim vysvětlovat, že nepiju a tak jsem si s nima připila. Bylo to docela snesitelný a nechutnalo to moc jako líh, takže se to dalo. Poznala jsem Pájiny rodiče a její sestřičku. Je kouzelná. Je jí 11, dělá disco tance a taky latinsko-americké. Také jsem o holkách zjistila pár jejich tajemství. Potom nás Pája všechny namalovala a my se převlékly a vydaly se do K2 (přesněji řečeno jsme se nechaly odvézt božím autem od taťky Páji) Měla jsem parádní náladu a holky taky, furt se něčemu tlemily, tak jsem se tlemila s nima. Před klubem si holky ještě zakouřily, když z dálky přijížděla nějaká temná postava na kole. Byl to Zorro! :D Teda né opravdovej, ale tejpek v kostýmu. V tu chvíli jsem se do něj zamilovala. Ten kostým byl fakt realistickej. Holky na něj zakřičely, kde má koně a on řekl něco v tom smyslu, že umřel. :D Koukala jsem na něj jako na Edu, když zacházel dovnitř. Ta párty byla úžasná. Bylo tam spoustu lidí v úžasných kostýmech. Avataři, Jokeři (jeden z nich byl fakt děsivej a párkrát si na mě udělal pár džouků - třeba mě úmyslně tlačil na lidi který neznám ), Borat, Supermario, Batman, Želvy Ninjové, Iron Man, králík, Zorro, Pátý element, Strážci vesmíru, Olympijský tým z Nagana a spoustu dalších. Z některých masek až oči přecházely (zvlášť milovníka superhrdinů, jako jsem já!) parádně jsem si zatancovala a bavila jsem se naprosto trestuhodně! Krátce po třetí hodině jsem si ale říkala, že v nejlepším se má přestat, a tak jsem odvezla Páju a vydala se domů prázdnými ulicemi. Ve 4 jsem byla v posteli, ale spát se mi nechtělo. Každopádně jsem po delší době usnula s úsměvem na rtech.
V pátek jsem se probudila ve 12 hodin. Nasnídala jsem se a vzpomněla jsem si na Belgii :D Potom jsem se koukla na Deníky. Zase zklamání! Bez Klaroline scén to prostě není ono. Potom jsem si udělala něco k jídlu ze zbytků. Když přijel brácha ze školy, došla jsem se umejt a začala jsem se připravovat na Jiříkovo maturák, který mě čekal. Party everyday je tady! :D Mamka mi řekla, že budu mít úkol řidiče. Je fajn, když se dá moje abstinence zneužít. Nabrala jsem tedy nejdřív babičku, Naďu a dědu a potom jsem dojela pro svou rodinu. Taťka zdržoval a nikam se mu nechtělo. Když jsme tam dorazili, už tam byli všichni krom Járy s Hankou. Dospělí měli stůl dole a my"děti" nahoře. To mi bylo dost nepříjemné, protože tam všichni "děti" měli své drahé polovičky a tak jsem zas trochu forever alonovala a často jsem se šla jen tak projít bez cíle. Na plese byla i Alička s Martinem, Nesy, Zuzka, Míša, Andrea a spoustu známých tváří. Zase trocha nostalgie. Každopádně hlavní na plese bylo, že si ho užíval Jiřík! Nezáleželo na tom, že se mi tam rodina málem poprala, ani na tom, že mamka spadla ze schodů a taťka na parketě. Já jsem si zatančila ze všemi svými příbuznými a i bez nich! :D Byl to Jiříkův večer a já myslím, že se povedl ;-) Nejlepší bylo půlnoční překvapení v růžových teplácích a taky maturitní video! Do postele jsem se dostala asi tak ve 2 ráno a zase se mi nechtělo spát.
V sobotu jsem vstávala zase ve 12 a začínala jsem si říkat, že bych s tím posunem měla něco udělat. Nikdo nebyl doma a měla jsem za úkol udělat kuře k obědu. Tak jsem ho dala péct a čuměla jsem na telku. Taky jsem si stáhla Lovce a zevlila jsem doma. Navečer přijel Jindra. Bratranec z Lišova, syn mého zemřelého strýčka. Přijel i se svou přítelkyní a roční dcerkou Adélkou. Zastavil se u nás, zaklepak na okno a řekl nám, ať zajdem k babičce, že tam jedou. Viděla jsem ho zase po dlouhé době a byla jsem ráda, že si na nás vzpomněl a přijel. I ostatní členové mé rodiny byli rádi a skoro všichni se sjeli u babičky, aby je viděli. Je hezké když se rodina zase jednou sejde u večeře. Ne. nebyla to večeře, oslíku. Ale bylo to fajn. Dětičky si hrály. Adélka je straně podobná Terezce. Terezka, která je zvyklá prát se s Katkou, na chudáka Adélku furt útočila a Jindra je chtěl pořád dávat do postýlky a dívat se na dětskej wrestling. Katka si zase celou dobu hrála na to, že je Winx a rozdávala všem, ochotným spolupracovat, role. Já byla většinou další Winx a brácha byl drak nebo ženich. Celý večer jsem tedy bojovala s draky a posílala na ně červené, modré, zelené a bůhví jaké ještě koule, nebo dělala katce křídla a hrála jsem si na vílu. Taky jsem se občas nechala sežrat od draka, aby mě mohla Káťa zachránit. Pokud to zní tak, že mě to nebavilo, tak to je blbost. Bavilo mě to :D Asi je se mnou něco špatně... Doma jsem si pak pustila první část Rozbřesku, abych se dostala na vlnu, jelikož tenhle týden už to přijde, prátelé!
Dneska se mi nechtělo vstávat i když jsem si v dobré vůli nastavila budík na devátou. Vstala jsem až v 11 a ihned zapla počítač, kde jsem se až do 12 flákala, pak jsme jeli s taťkou a bráchou na oběd na svatomartinskou husu, jelikož jí ještě sama nedokážu připravit. Totálně jsme se přežrali. Potom jsem je vyhodila doma a jela jsem do domu, uklidit všechny tři pokoje. Přitom jsem měla v televizi zapnuto Copak je to za vojáka. Ten film mám moc ráda. Doma jsem potom skoukla film Crazy, Stupid, Love. Dokonalá komedie. Vážně jsem se zasmála :D Doporučuju.. No a pak jsem začala psát tenhle článek. Taky mi po dlouhé době napsal jeden "kluk" z ciziny. napsal mi mimo jiné : so? ain't there guys? or are they blind?? or, are they just gays ??
come on u r so special ,, have a great body,, and great personality
how come u still single
or it u dpn't want to have one ?
A co já na to? jak praví má nejoblíbenější píseň ze soundtracku: "Cause you always want what you're running from..."


Bells :-*
PS: Dnes jsem se rozešla s Edou!
PS2: Zítra jdu na koncert Landy! Uááááááááááááááááá!
;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

... WE ARE CULLENS