Minulý článek končil pátkem večer. Budu bez úvodních okolků pokračovat dál ;-)
V sobotu mělo být podle předpovědi hezky. Byla jsem domluvená, že půjdu fotit podzimní kolekci nyny páru - Aly a Martin. Ráno jsem se probudila a nebylo hezky. Jak jinak :D Trochu jsem uklidila, uvařila jsem něco k obědu a ve 2 mě nabrala Aly a jely jsme pro Martina, který zdržoval. Šly jsme fotit do parku v Auroře a bylo to fajn. Bylo mi s nima moc dobře. Byla jsem ráda, že mě vzali ven, i když to bylo za účelem focení, ale mě to vůbec nevadilo. Prostě jsem jim vybírala barevný stromy a mačkala jsem spoušť, za neustálého komentování od Martina. Občas to byla sranda a bylo skvělé vidět, jak se mají rádi a jak jim to spolu sluší. Člověk občas závidí. Potom mě doprovodili k mamce do krámu a já si vylezla nahoru do sálu, abych si připravila hodinu na Základy gymnastiky, kterou budu ve středu vést. Měla tam za mnou přijít Rouski, ale nepřišla, tak jsem šla večer já k ní domů, když už jsem měla hotovo. Přivítaly jsme se po Belgicku a pak jsme si povídaly. Rouski mi vyprávěla o Jackym and staff. Mě zase začala bolet noha. Asi jsem neměla tolik skákat. Už mě bolela asi 14 dní. Bolest z achilovky se rozšířila do celého lýtka a bolelo to při sebemenší zátěži. Třeba i chůzi. Začalo mi to trochu dělat starosti. Najednou mi přišla smska od Terky. Prý jak to zítra uděláme. Chvíli jsem totálně netušila, co se děje. Pak mi to secvaklo. (Myslím, že to bylo tak hlasité, že to slyšela i Rose :D) A mě došlo, že jsem se kdysi dávno zapsala na seminář na tancování s nějakou Španělkou- Eleonorou. Kdyby mi to Ter nepřipomněla, tak jsem totálně mimo. No co, když člověk přestane používat diář a všechny dny se zdají být stejné, tak se zapomíná snadno. Domluvily jsme se tedy, že mě Ter ve třičtvrtě na 10 nabere u mě doma. Bude mít prý k dispozivi auto... S Rouski jsme se pak už musely rozloučit. Byla pozvaná na oslavu Petřiných dvacetin. Půjčila mi svůj kabát, abych venku nezmrzla a já šla domů pěšky. Asi to nebyl nejlepší nápad, vzheledem k té noze. Doma jsem pak totálně neměla co dělat. Ostatně jako každý večer :D
V neděli ráno jsem vstala, připravila se a poslušně čekala na Ter. Minuta. Dvě.. Tři.. Deset.. napsala jsem jí smsku a ona mi volala a brečela vzteky. Její bratr prý ztratil klíče od auta, tak je teď všude hledají. Snažila jsem se jí uklidnit a domluvila jsem s taťkou, že si půjčím audinu a dojedu pro ní. Taťka neměl vůbec radost, protože chtěl jet hned odpoledne za Mácou, aby mu na autě něco spravil. Mě to ale bylo fuk a jela jsem. Nabrala jsem brečící a zoufalou Ter v Lužnici a dala jsem jí chvíli, aby to rozdejchala a uklidnila se. Pak už jsme jely do Budějc na seminář. Nakonec jsme přišly na sál asi jen o 5 minut později, takže to nebylo takové drámo, jako to předtím vypadalo. Seminář byl dobrej, ale čekala jsem trochu víc. Něco mě nebavilo vůbec, něco bylo super. Jako třeba válecí vazba nebo závěrečné uvolňování v kruhu. masáž nohy a zad od Eleonory a Ter, byla super :D Jsem ráda, že jsem tam jela. Tanec už mi chyběl. Sportu mám sice dostatek, ale nic mě nenaplňuje tak, jako když můžu smysluplně tancovat. Ve 2 jsme jely domů, vysadila jsem Ter v Třeboni a jela jsem domů, kde mě čekalo překvapení. Bratr měl za úkol vařit, ale uvařil knedlík jen pro sebe a taťku. To bylo fakt super. Měla jsem hlad a byla jsem na něj dost naštvaná. Hlavně že já vyvářím všem jak debil, ale když něco potřebuju já, tak to nic. Asi nepotřebuju jíst. Tak jsem si dala jen polívku a pak už jsme jeli já, brácha a taťka za Mácou do Smržova. Jeli jsme všichni, protože za a) taťka měl k obědu pivo a nechtěl řídit (myslím, že víc než jedno:D) a za b) my jsme se chtěli vidět s Eduší a Koubkem. Tak se také stalo. Evička tam sice nebyla, ale po chvíli přišla od kamarádky a já jsem jí napsala "Proyecto yo" na španělštinu, jak jsme byly domluvené :D Teda jen přeložila.. ona mi to diktovala česky. Doma večer jsem pak to samé napsala bráchovi. Akorát on měl psát o nějakém spisovateli. Dva úkoly za den, to se mi už dlouho nestalo :D
V pondělí ráno bylo hnusně, jak se na pondělí sluší a patří. Na nádraží mě zase odvezla teta a já se zase vydala do Čb. Už mě tam nebaví jezdit. Nemohly by jednou přijet za mnou? Na volejbale jsem si to zase dávala, ale bohužel jsem si tam narazila ukazováček pravé ruky. Myslela jsem, že to nic nebude, ale pak mi to oteklo. SUper. Potom sem šla se Soňou na oběd do menzy, kde jsem se měla sejít s Miu. Potřebovala jsem od ní vrátit šaty, které jsem si chtěla vzít na imatrikulaci. K obědu jsem si poprvé dala minutku - hranolky s masem, protože tam byla menší fronta. Divný. :D Bylo to docela dobrý. Pak přišla Miu a byla učesaná úplně stejně jako já. Byly jsme asi nalazeny na stejnou vlnu. Bylo milé ji vidět. Se Soňou jsme pak obešly koleje, kde hledala volný pokoj a zašly do kavárny na kafe. Pak už nás Miu opustila a dala mi čokoládu, za ty šaty. Je to hodná kytička. Se Soňou jsme se vrátily do hal, kde nás čekaly dvě přednášky. Ještě před nimi jsem si ovšem stihla oblítat to s tím prstíčkem. Nahlásila jsem to a zapsala do sešitu s úrazy. Přednášky byly nudné, jako vždy, akorát si vedle mě sedl Honza. Takový poplašený kluk, který studuje tělocvik a psychologii, ale je z toho trochu zklamaný, protože má samé tělocviky, které mu nejdou a skoro žádnou psychologii. Smutný. :D Ale půjčil mi propisku. Po přednáškách jsem chvátala na městskou, dokonce jsem chvíli i běžela, ale ona se pak stejně vlekla a autobus mi ujel, takže jsem na nádraží čekala. Noha mě už bolela fakt dost. Šla jsem rovnou na gymnastiku, kde jsem necvičila, jen jsem holky trénovala. Těší mě, když jim dobře poradím a ony to pochopí a potom to dělají lépe. Fajn pocit. Pak jsem šla do krámu a jely jsme domů. Večer se nic nedělo.
Úterý. Ráno jsem vstala brzy. Chtěla jsem totiž jít ještě před školou ke Šteflovi s tím prstem a zeptat se ho na tu nohu. Do čekárny jsem si naštěstí vzala knížku, takže mi ta hodina čekání utekla rychle. Když jsem mu řekla o té noze, řekl, že s emi na to podívá. Musela jsem si svlíknout kalhoty a lehnout si na to jeho lehátko. Prohmatal mi nohu a řekl, že tam něco našel ztvrdlýho, paráda. Řekl mi, že to celou dobu byl natržený sval, nikdy jsem s achilovkou nic neměla. Paráda nadruhou. Ať se ty doktoři mezi sebou domluví, ne? :D Potom mi řekl, že jsem moc těžká a že mám zhubnout, že takhle nesmím dělat sport, že mi budou odcházet postupně všechny části těla. To potěšilo :D Paráda na třetí. Do zprávy mi napsal, že mám mít relativní klid, dávat si na nohu zábaly a jezdit na rotopedu. Paráda všech parád. Ještě ten den jsem měla zápočet z atletiky. :D Na prst mi dal takovej ten sundavací bílej hajzel. Přesně ten jsem měla minulý rok touhle dobou. :D To je zajímavý, jak to všechno se vším souvisí. Pak už jsem jela na nádraží na autobus. Měla jsem blbej pocit, protože jsem se chystala na rozhovor s učitelem atletiky. Rozhovor se uskutečnil. Řekla jsem mu že mám natrženej sval a že nemám šanci zvládnout zápočet. On mi řekl, že si mám zjistit, dokdy musím mít splněnej ten předmět, že někdy je to až do jara a že se nedá nic dělat. Když to nezvládnu, tak si předmět zapíšu znovu. Na hodinách ale musím být stejně. Převlečená, sedět a koukat. Tak jsem se převlekla a koukala jsem. Drsný ale bylo, když přišla Soňa. Ruku měla v sádře od prstů až k rameni a říkala, že včera na gymnastice večer už byla unavená, ale šla si ještě naposledy skočit skrčku. jenže to nedala, ruka s ejí tam nepřirozeně zatočila a ona na ní spadla a pak spadla do jámy. Skončilo to tak, že volali záchranku a sádru jí sundají za měsíc a půl. Přidala se tedy ke mě na lavičku hypochondrů. Seděly jsme a koukaly. Ostatní holky si zaběhly stovku i osmistovku na zápočet. Jen skok do dálky nezvládly. Tenhle den byl fakt nějakej tragickej, protože mi na atletiku volala mamka, že prý Naďa bourala s Terezkou v autě. Po atletice jsme se Soňou a jejím přítelem šly na oběd. Chudák, Soňa. Ani se nenají, nesundá si bundu, nemůže se umýt, obléct, udělat si jídlo. Nic. Všechno jen kvůli blbému skoku. Teď se budu bát skákat přes ten posranej stůl. Brrr.. Pak už autobusem domů. Na sebeobranu jsem se vykašlala. Úterní odpoledne a večer bylo strašně nudný. Akorát jsem zašla za Naďou, nesla jsem jí housky a vyzkoušela jsem si u ní pár šatů na imatrikulaci. Jedny černé jsem si od ní půjčila. Vyzjistila jsem, že nabourala kousek za Břilicema směrem na Dunajky, Sjela z krajnice, to jí rozházelo, pak se vrátila zpátky na cestu, ale už to s ní škubalo a pak letěla vzduchem, přetočila se celým autem, sejmula posed a dopadla na kola. Terezce se naštěstí nic nestalo, protože seděla vpravo vzadu v sedačce a všechno zasáhlo stranu řidiče. Jejich BMW je ale úplně rozsekaný a už nepůjde spravit. Pak jsem šla domů, na počítač, kde nikdo nebyl a když jo, tak na mě neměl čas. Zase se cítím dost sama. Ale alespoň víc čtu. Už jsem za půlkou v Zorrovi.
Ve středu ráno jsem se vykašlala na gymnastiku a stolní tenis a jela jsem do školy dýl, na Základy gymnastiky, kde mě čekalo vedení hodiny. Vypálila jsem si CD s mýma oblíbenýma písničkama, aby mi to šlo víc zvesela a šla jsem na to. Předtím jsem ale učitelce řekla, že mám natrženej ten sval a že nejspíš nebudu moct předvádt úplně všechny cviky. Potom už jsem udělala nástup a zadala jsem svým cvičencům (to zní drsně :D), aby si na zahřátí zahráli na babu. Pustila jsem k tomu své CD a všechno šlo jako po másle. Potom chvíli skákali přes tělocvičnu, naučila jsem je svůj oblíbený válecí cvik, pak jsem jim předcvičovala na rozcvičce, šly jsme se rozšvihat a pak už jsme přešli k náplni hodiny- cviky na pochyblivost a sílu dolních končetin. Časově jsem to zvládala krásně a ani jsem nestihla rytmické cvičení a skokovou sestavu, kterou jsem měla v plánu. Na závěr jsem jim zadala uvolnění, které jsme dělali na tancování na táboře. Jedná se spíš o takovou uvolňovací masáž, kdy krouživými pohyby přejíždíte po celém těle vašeho partnera, protřepáváte mu svaly na končetinách apod. Ukazovala jsem to na paní učitelce, takže sranda. Potom přišlo zhodnocení mé hodiny. Učitelka byla unešená, prý mi nemá co vytknout. Umím používat hlas, vím kdy mám přidat na hlase a kdy ne, umím používat názvosloví, umím si zorganizovat hodinu a je vidět že nad tím přemýšlím a že jsem gymnastka. A taky byla unešená z masáže, takže mi prostě neměla co vytknout. To mě samozřejmě potěšilo. Pak jsem se poprvé přidala k Páje a Tereze, když šly pěšky do Kauflandu,, protože Soňa šla domů a Eva taky. Prý byla unavená. Začínám si docela rozumnět s Pavlou - kosmetičkou. Vypadá, že není úplně bezohledná. Občas se mě zeptala na mojí nohu nebo prst. Zjistila jsem, že dělala scénický tanec, takže je to možná tímhle, že mi přijde sympatičtější. Taky mi řekla, že Eva - jedna z blondýnek skoro nejí. Že jí třeba 14 dní jen mrkev a když má hlad tak si dá trochu jogurtu. Prý už to takhle má 2 roky. Docela drsný na to, jakou má velkou fyzickou zátěž. Z Kauflandu jsme šly do bazénu na plavání. Mě zase bolela ta noha, ale na plavání mě to přešlo. Celou dobu jsme plavali kraula a myslím, že jsem se trochu zlepšila. Naštěstí nám dopadla anatomie, takže jsem mohla jet domů dřív. Zašla jsem si do krámu a koupila si těstoviny, abych mohla uvařit večeři. Pak sem šla na počítač a byla to zase nuda, akorát jsem si psala s Aly, takže to nebylo tak nesnesitelné. Potom se stala další super věc. Myslím že nejparádnější věc týdne. Brácha přestal z ničeho nic vidět. Viděl jen to, co bylo přímo před ním, ale zbytek obzoru mě rozmazanej. Mamka z toho byla úplně hotová, protože před rokem byl v nemocnici s podezřením na nádor na mozku, který mu vyloučili, ale mysleli si, že má roztroušenou sklerózu. Tenkrát mu chtěli dělat lumbální punkci, tak je mamka poslala do prdele a bráchu si odvezla. Jenže teď tyhle zrakový problémy naznačovaly, že jí fakt má. Mamka s ním chtěla jet okamžitě do nemocnice, ale brácha řekl, že s ní nikam nepojede. Že si ho tam nechají a on má přece podzimní prázdniny. Prý pojede nejdřív v pondělí :D magor... Pak ho to přešlo a zrak se mu vrátil, ale dost ho bolela hlava, tak si šel lehnout. Mezitím se mamka s taťkou hádali. Taťka říkal, že nikam nepojede a mamka pravej opak. Taťka jednu chvíli dokonce zamknul, jako aby ho nemohla odvézt. Docela fraška. :D Pak mamka volala do nemocnice a poradila se tam s nějakým doktorem, který jí řekl, ať bráchu přiveze, že ho vyšetří. Tak mamka bráchovi řekla, ať se obleče. ten za mnou přišel, chytil mě za ramena a kouknul mi do očí. Pak přišla scéna jako z filmu, kdy mi řekl: "Kdybych umřel, řekni Lucce, že jí miluju." . Potom jsme se objali. Já jsem si z toho všeho do té doby dělala srandu, říkala jsem mu, že to má z toho, jak furt sedí u počítače a chlastá kolu a když se tu naši hádali, tak jsme se tomu všemu, co nás dosud potkalo smáli. Jenže po tomhle mi došlo, že mu doopravdy může něco být. Asi v půl 11 tedy všichni odjeli (i taťka) do nemocnice. Já jsem si na počítači pustila Partičku a byla jsem doma sama. Snad poprvé v noci, co byl dům prázdný. mě se ale furt zdálo, že tam někdo chodí. Asi už mám vymytej mozek těma hororama. Tak jsem se zvedla, rozsvítila všude a prošla jsem dům. Nikdo nikde nebyl, jen Gero, kterej mě uklidnil, že tu nikdo cizí není. Cítila jsem se dost sama a bylo mi tak nějak divně. Pak jsem šla spát a zase jsem neslyšela bráchův dech. To je vždycky divný, když nespí doma. V noci mě vzbudil telefonát od mamky. Řekla mi, že bratr má pravděpodobně migrénu. Že ten doktor byl úžasnej a všechno jim parádně vysvětlil. Brácha měl prý dneska první příznak migrény. Lidé, kteří mají tuhle nemoc prý většinou necítí ruce, nebo nohy, nebo je brní prsty, nebo nevidí část obzoru, jako brácha. Samozřejmě je to doprovázeno nesnesitelnou bolestí hlavy. Praskne jim nějaká měnší žilka v hlavě a trochu se poruší činnost mozku. Navíc jim řekl, že existuje lehká a těžká migréna. Doufám, že brácha má tu lehkou, protože ta těžká je docela drsná. Když to na toho člověka přijde, tak to trvá třeba 2 dny a on je naprosto nepoužitelnej a musí ležet na kapačkách, než příznaky odezní. Ta lehká trvá kratší dobu. Doktor ale bráchu objednal ještě na nějaký vyšetření. Mohla to totiž být i lehká mrtvice a to se uvidí až po magnetické rezonanci. Taky mi mamka řekla, že kofein tu nemoc provokuje. Takže jsem měla s tou kolou pravdu. Navíc brácha dneska nejen, že chlastal kolu, ale vypil flašku energeťáku. To on pije pořád a já mu říkala, že se mu to jednou vymstí.
Ve čtvrtek - dnes jsem zase nemohla mít nohu v klidu. Imatrikulace. Hned ráno mi psala smsku Aly, že je to fakt šaškárna, větší než očekávala. Začala jsem se dost bát, že tam budou šašci, ale bylo to snad ještě horší. :D Ale nepřebíhejme. Byla jsem domluvená s Ňaďou, že mě učeše, tak jsem vyhodila mamku v práci a jela jsem k Nadě, která mě česala a malá Terezka mi celou dobu naplňovala a vyprazdňovala kapsu u tepláků sponkama a mě to hrozně šimralo. Doma jsem se navlíkla do společenskýho a jela jsem na autobus. Ten měl 15 minut spožděění a já byla naštvaná, že to nestihnu. Když pak přijel a nabral nás, vyrazil směr Budějovice, takhle rychle jsem snad ještě žádným busem nejela. Předjížděl a v obci jel asi tak 80. Stejně ale to své spoždění zkrátil asi o 3 minuty, takže se nemusel tak snažit. V městský jsem potkala vyšňořeného kluka. Mého spolužáka - volejbalistu, tak si ke mě sedl a povídali jsme si o tom, že jede načerno. Furt se bál, že nás bude někdo kontrolovat. Na nádraží jsem počkala na holky. Pája mi totiž včera řekla, že mají sraz, tak ať tam taky přijdu. Byla jsem tam první, pak přišla Eva, Tereza a Pája, té to moc slušelo. Holky cestou na imatrikulaci kouřily. To fakt nechápu. Ale je to jejich věc. V Bobíku bylo strašně moc lidí a museli jsme si sednout na židli s naším jménem. Pak přišla paní a vysvětlila nám, co a jak. Začala hrát hudba a my si museli stoupnout a začali tam chodit vyšňořený panáci a paničky. Měli na sobě takový vtipný hábity a zlatý řetězy a čepičky a do pochodu jim hrál nějaký pochod. Já jsem tam málem vybuchla smíchy, jak mi to celý přišlo vtipný a dementní. Ale vydržela jsem to, řekla jsem si, že budu myslet na smutný příběhy a tak jsem myslela na bráchovu migrénu. Potom měl nějakej ten hlavní kápo motivační proslov a pak už jsme jeden po druhým chodili a vošahávali nějaký žezlo a říkali jsme "Slibuji" Přitom jsme museli koukat kápovi do očí. Oni nám za odměnu dali index. Ten si klidně mohli nechat. :D Strašně dlouho trvalo, než tohle podstoupili všichni. Některý holky měly na sobě strašný hadry a neuměly chodit v botách na podpatku, tak sem se bavila tím, že jsem je pozorovala. Alička byla potom tak hodná, že mě nabrala autem, zastavily jsme se pro něco u její mamky a jely jsme domů. Doma jsem našla bráchu, kterej byl u telky, koukal na Resident Evil a popíjel energeťák. Sedla jsem si k němu a koukala jsem s ním. zeptala jsem se ho, proč to pije, když to pít nesmí a on mi řekl, že to měl koupený a že si to naposled dá. :D Nevěřím, že je to naposled. Film skončil, já jsem jela nakoupit, rozvezla jsem housky a šla jsem na PC. Stahuju už 5 hodin Lovce duchů. Je to nějaký posraný, ale už jen hodina. Zítra mě čeká oslava u Nesy a pozbytek víkendu se snad budu flákat. (doufám že nejsem přihlášená na další taneční seminář. :D)
S láskou Bells :-*