close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Týden č.3

13. října 2012 v 21:15 | Bells |  Isabella
Je sobota večer a já mám nějakou podivnou neurčitou náladu, která mi snad dobře poslouží k napsání událostí dalšího týdne mého života. Minule jsem uzavřela svůj článek poznámkou, že se moc těším na víkend, který strávím v Praze u Rouski. A tak se také stalo :-)


V pátek jsem se ráno trochu prospala a pak se začala balit do Prahy. Moc jsem si toho s sebou nevzala, ale uvařila jsem si oběd a zabalila si ho na cestu. Ve 12 mi jel vlak tak jsem sedla na kolo a jela na nádraží. Když jsem si tam zamykala kolo, měla jsem trochu strach, protože před pár dny ho na stejném místě ukradli Matúnce. Koupila jsem si lístek za 200, což je fakt docela pálka, ale co by člověk neobětoval, aby nebyl chvíli s přáteli. Ve vlaku už na mě čekala Matú, která nastoupila na zastávce. No a potom už to jelo. S Matú jsme si celou cestu vymeňovaly zážitky z vejšky, povídaly si o lidech, které známe a o tom, co je kde nového a jak se nám vede. Bylo fajn po dlouhé době mluvit déle jak 5 minut. :D Když jsme vystoupily v Praze, stalo se nedorozumnění s Rouski, psala totiž Matú smsku, že čeká u Burgeru, ale my si toho nevšimly, tak jsme se tam jaksi naháněly, dlouhou dobu neúspěšně. Potom k nám Rouski přišla a vypadala dosti zkroušeně. Ihned nám oznámila, že je nemocná a že se nám moc omlouvá. Řekla nám že jedeme nakoupit jídlo a pak k nim na byt, kam za náma pak přijde Ščepa. Měla jsem z toho setkání divný pocit, protože na Rouski fakt bylo vidět, že je jí špatně a já jsem jí nechtěla nějak přitěžovat tím, že by se o mě a o Matú měla starat a bavit nás, když jí samotné nebylo do smíchu. Nakonec to ale bylo fajn. Mají moc hezký byt, i když by to chtělo ješt dozařídit. Nejlepší v bytě je ale projektor, který koupil Ščepa. Mají ho místo televize. V bytě jsme si potom dlouho povídaly s Rouski a přišel Ščepa. Večer jsme se šly projít noční Prahou na Pražský hrad, Karlův most, atd.. když jsme přecházely přes most, zrovna byl ohňostroj. Dost velkej a asi hodně drahej. Nechápu proč byl. Asi jen tak. Z hecu. :D Nejspíš se v Praze lidi bojí, že se nedožijou- kvůli konci světa- Silvestra. Když jsme přišli domů, pustili jsme si s Matu a Ščepou Stmívání a Rouski telefonovala s Jackym. Taky jsem ho šla pozdravit, bylo hezké ho zase "vidět" nebo slyšet jeho "boring" :D
V sobotu ráno jsme se probudily, nasnídaly a pak šli zase do města na výstavu fotek Martina Stránského. Jeho fotky jsou moc hezký, akorát někdy trochu přetuněný. Taky jsme se snažily vymyslet nějaký dárek pro Nesy k narozeninkám, ale moc nám to nepálilo. Pak jsme se vrátili zpátky a k obědu si koupili čínské jídlo. Bylo to moc dobré, i když trochu pálivé. Já měla kuře na kari s rýží. Po jídle jsme odpočívaly a holky si pomohly s výpočty do školy. Já jsem se cítila dost divně, protože už žádný výpočty nepotřebuju a největší problém, který řeším je ten, že nemám švihadlo, neudělám kolo kolem hlavy nohama, nezaběhnu sprint apod.. :D Potom se s námi Matú rozloučila a vyrazila na vlak. Chtěla totiž strávit nějaké ty chvíle doma a s Pepou. Já jsem se rozhodla zůstat v Praze do neděle, protože doma bych stejně neměla co dělat. Koukali jsme na Bobule a večer jsme zase vyrazili do víru velkoměsta. Chtěli jsme navštívit jeden koncert, ale než jsme našli, kde je, koncert už dávno skončil, takže na pódium vylezl Ščepa a trochu se to snažil napravit vlastním výstupem. Potom jsme mohli jít ještě někam jinam, nebo domů pustit film. Jelikož mě už přešla nálada, chtěla jsem domů, takže jsme jeli. Jela jsem tramvají načerno, jako správnej zločinec! Pak už jsme si pustili Sherlocka a jelikož bylo už dost pozdě, začali jsme všichni postupně usínat.
V neděli jsem už jela domů. Autobus v 11:15 jsem stihla jen tak tak. Ještě, že mě byla doprovodit Rouski. Jinak bych se ztratila. V autobuse to bylo cool. Pršelo. Okna byla zamlžená a já poslouchala celou cestu hudbu a přemýšlela o všem možném i nemožném. V ČB jsem musela přestoupit, ale jelikož řidič jel pomalu, ten autobus mi pak ujel a já tam zase musela čekat na nádraží. Tak jsem si šla vyzkoušet pár bot a jela jsem později. V Třeboni jsem šla za mamkou do krámu a odtud jsem jela domů. Zbytek neděle si už ani moc nepamatuji. Asi nic zajímavého. Večer jsem se připravovala do školy a určitě jsem koukala i na nějaký film nebo seriál, jako každý den.
V pondělí ráno byla pěkná kosa. Musela jsem vstávat dost brzo, na mé poměry, protože jsme nahrazovali od 8 ráno atletiku. To bylo hrrroooozný. 2 hodiny atletiky v pondělí ráno. Nic lepšího nemůže být. Navíc jsme běhali, pak jsme zjistili že neumíme skákat do dálky ani házet (teda já jsem to zjistila) Po atletice už celý den proběhl tak nějak v poklidu, akorát jsem byla dost vyčerpaná. O pauze na oběd jsem byla v menze se Soňou a potom jsme koukaly na kluky při fotbale v hale, protože jsme na další výuku již nemusely do Dukelské. Přežila jsem Názvisloví i Dějiny TV a mohla jsem jet domů. Jenže jsem nejela! Domluvila jsem se s Aly, že půjdeme na zahájení Vítání prváků, takže jsem jela městskou na Dukelskou... Tam se mi stala divná věc, když jsem vystupovala, protože když se otevřely dveře, stál tam přímo naproti mě nějakej kluk a on nemohl dovnitř a já nemohla ven. Takže jediné, co jsme mohli dělat, bylo vzájemné zírání si do očí. Připadalo mi to jako věčnost, ale už si ani nevzpomínám, jak vypadal. Jen vím, že to byl hustej moment! Pak jsem počkala na Aličku u školy. Konečně jsem jí po dlouhé době viděla :-) Bylo to fajn, došly jsme si do kavárny, kam chodí, když má několik hodin volno s notebookem na internet a už jí tam dobře znají. Tam jsme si daly zmrzlinový pohár, postěžovaly si jak je to všechno nahovno a že jsme na špatné škole a pak jsme šly na náměstí, kde se mělo konat Vítání. Bylo to dosti trapné a nezáživné, ale dostala jsem slevovou kartičku do kina. Super. Smůla, že jí nevyužiju :D Pak začala hrát nějaká skupina a mě se to moc nelíbilo. Navíc se začala dělat zima, tak jsme šly radši s Aly do Mercury, prolejzat krámy a čekat na autobus. Večer jsem přijela už za tmy a šla na počítač. Fyzicky vyčerpaná, ale psychicky ne, jako vždy.
V úterý ráno byla pěkná kosa. Naštěstí jsem ale jela do školy autem s Aličkou. I s Miu a Nesy, protože jsme se domluvily, že půjdeme na Vítání prvkáků blesekm-neboli, že se půjdeme vyfotit. To byla paráda, konečně jsem se viděla s Miu i s Nesy :-) Pán v Domě u Beránka nás milerád vyfotil a tím moje šťastné ráno skončilo. Pak mě čekala zase dvouhodinovka atletiky. Byla jsem dost unavená a všechno mě bolelo, takže jsem si to teda nijak extra nedávala. Navíc, jsme běhali na čas 100 m sprint a já zjistila, že mám 8 desetin ztrátu na to, abych dala zápočet. Učitel říkal, že 3 desetiny stáhnout tretry a že si je máme koupit. Paráda. A co těch další 5 desetin? Nesnášim běhání. Pak jsme nacvičovali štafetovou předávku. Taky humus. Navíc tam byli kluci a dělali na hodině bordel, takže jsem to ani neměla šanci moc pochopit. Při výklusu na konci už jsem myslela že umřu únavou. Nohy mě přestaly poslouchat. Vysprchovala jsem se a jela jsem do menzy na oběd. Tam jsem u stolu uviděla Sašu, který zrovna dojídal špagety. Byl tam sám tak sem si k němu sedla. Chvíli tam se mnou seděl a povídali jsme si. Hlavně o škole. Potom odešel a nechal mě tam samotnou. Já jsem dojedla a šla jsem na sebeobranu. A jaké to překvapení! Zase tam byli úplně jiní lidé než minule. :D S tou holčinou, co se tam s ní nejvíc bavím, jsme se tomu už ani moc nedivili. Ani nechtějte vědět, jak mě všechno bolelo a byla jsem unavená. Nic se mi nechtělo, ale tu sebeobranu jsem ještě přežila a pak jsem jela domů. V Třeboni jsem se ani nedokázala zvednout ze sedačky.. Doma jsem pak musela jednomu spolužákovi naskenovat poznámky z přednášek. Jsem dost debil, že se takhle nechávám využívat, ale už jsem prostě taková. Toho kluka ani neznám, nikdy se se mnou nebavil, jen mi napsal na fb, tak jsem řekla ano, pod podmínkou, že mě aspoň bude zdravit :D Když jsem mu to pak poslala, upozornila jsem ho, že už mu nikdy nic skenovat nebudu, protože mě to nebaví a nebo si budu účtovat 10 kč za jednu stránku. Načež mi odepsal, že klidně zaplatí. Je to Džejkob! :D Potom jsme s mamkou objednaly ti posraný tretry. I když já jsem se už vnitřně smířila s tím, že ten zápočet z atletiky prostě nemám šanci dát a začalo mi to být opravdu jedno. Postupně mi docházelo, že na té škole stejně nechci být, tak je mi jedno, když to nedám. Neznamená to ale, že se přestanu snažit. Jen říkám, že když se to nepovede, tak je mi to jedno. Jako poslední dobou všechno. Potom už jsem šla spát, celá rozbolavěná a s vědomím, že ve středu mě čeká středa. Nečekaně. :D Ale víte co to znamená středa? Gymnastika, stolní tenis, základy gymnastiky, znovu základy gymnastiky a potom plavání. A kdyby toho bylo málo, tak ješt cvičení z anatomie, kde bude zkoušet. Člověku se pak ani nechce usnout, aby se nedočkal dalšího dne. :D
Pak doopravdy přišla středa. A já se nemohla donutit vylézt z postele. Za prvé se mi nechtělo a za druhé jsem se nemohla pohnout. Takže mi to logicky chvíli trvalo a moc jsem nestíhala autobus :D Na gymnastice jsme zase nacvičovali přemet vpřed a pak hlavně přeskok. Potom už jsme se Soňou chvátaly do hal. Já jsem nemohla moc chodit, protože to dost bolelo, takže ta rychlá chůze byla fakt nepříjemná, navíc jsem zjistila, že mě bolí i mezižeberní svaly. Asi z toho , jak moc dýchám nebo co :D Nejspíš se mi zvětšuje objem plic. Stolní tenis byl docela v pohodě, i když jsem tam usínala, ale přežila jsem. Pak přišla základní gymnastika. Učitelka přišla pozdě, protože si spletla hodinu, ale to nám vůbec nevadilo. nebo spíš mě ne, ležela jsem, nohy nahoře opřené o kladinu a měla jsem zavřené oči. Jediná poloha při které mě nic relativně nebolelo. Hodinu pak vedla Soňa, měla to za úkol. Moc jí to nešlo, protože je zmatkářka a mluvila potichu, ale učitelka se nad ní slitovala a uznala jí to, protože byla první. Mě to čeká příští středu... Potom jsme šly do bazénu, kde jsem si dala kafe a snažila se trochu se probrat. Pak už jsem ale skočila do vody- mého živlu, a bylo mi líp. Nacvičovali jsme kraula, takže jsme celou dobu plavali nebo dýchali do vody.. Každopádně, i když jsem se stále musela hýbat, tak ve vodě bolest svalů trochu povolila. Horší to bylo, když pak člověk vylezl ven :D Na anatomii jsem nebyla zkoušená a tak mi zbývalo si to tam jen odsedět. Pak už jsem jela domů, šťastná, že jsem přežila krizový den. V autobuse jsem si sedla ke Kristýně Hudatzké- mé bývalé spoluhráce z florbalu, takže jsme si celou cestu povídaly. Byla jsem ráda :-) Ke konci cesty jsem za sebou zaslechla známý hlas, otočila jsem se a spatřila jsem Dominika! Jaké to shledání. Je to můj bývalý spolužák ze základky. Tak jsme si také chvíli povídali. Zjistili jsme, že jsme se naposled viděli na maturitním plese minulý rok a tak jsme byli oba dva rádi, že se vidíme :-) Potom jsem zašla za mamkou do krámu a měla jsem strašný hlad, tak jsem jí ukradla auto a jela jsem do krámu. Tam se mi stala další divná věc! Šla jsem k odděělení pečiva a naproti mě se vyřítil takovej docela hezkej kluk a čuměl na mě, jako na svatej obrázek a usmál se na mě, tak jsem se na nj překvapeně usmála a snažila jsem se zjistit, o koho jde. To jsem samozřejmě nezjistila. Pak jsem si nabírala bagetu a šla jsem si pro sušenky, když sem tam čuměla do regálu, takkolem zase prošel ten kluk s narvaným košíkem v ruce a v druhé měl ješt žrádlo pro psa. A jak tak šel, něco mu vypadlo z košíku.. asi sýr. tak jsem se ochotně sehnula, sebrala to a s úsmvem mu to vrátila do košíku, nažeč mi moc poděkoval a věnoval mi další zářivý úsměv. Pak jsme oba šli zaplatit a on vyndával věci na pult s nějakou holkou- se stoprocentní pravdpodobností jeho holkou. Jak jinak. Ale tu holku znám od vidění. Každopádně tomu klukovi zase vypadl sýr. :D Tak jsem ho zvedla podruhé a znovu jsem mu ho podala, tentokrát už se smíchem. Nevím, jestli to udělal schválně, ale znovu mi poděkoval a taky se na mě smál. Ta holka se na mě ale ošklivě podívala. Jelikož byla u pokladny fornta, tak ten kluk ml dost času se na m pořád ohlížet a usmívat se, i když stál u své přítelkyně. Když poto, odcházeli, ještě se za mnou ohlédl, usmál se a mrknul na mě. Moooc hezký, kámo! Pak už jsem jela do Břilic, tak nějak s lepší náladou. Rozvezla jsem rodině housky, zajela pro mamku do krámu a pak jsem vyčerpan usedla k notebooku.
Ve čtvrtek jsem měla plán - chtěla jsem jet dřív do školy - na stadion a přidat se tam k Soně a jejímu příteli na trénink atletiky. Když jsem poctivě vstala a na kole jela na nádraží (a nechala si tak umrznout ruce), autobus měl spoždění, tak jsem si ten plán moc nedávala a byla jsem tam s nima jen chvilku. Moc mi to ale nevadilo, stejně jsem nemohla běhat. Nevím, kdy jako mám trénovat na ty zkoušky, když mě každý den bolí celé tělo a to mi vůbec neumožňuje jakýkoli pohyb. A ještě abych něco dělala doma po škole nebo dokonce o víkendu? Ani mě nehne. To se radši válim a cpu se sladkým. pak jsem měla kondiční trénink - nic příjemného s bolestí ve všech svalech. Ale potkala jsem tam Vondrušku. Bude tam taky chodit, takže s ním mám společnou hodinu. Pak jsem se přesunula na své oblíbené místo- do parku v Dukelské k řece, kde jsem čekala na volejbal. Sedla jsem si tam na lavičku, svítilo slunce a já jsem se najedla a četla si Zorra. Volejbal byl docela v pohodě, i když tam už bylo víc lidí, tak jsem si tolik nezáhrála jako jindy. Pak jsem měla už jen dvě přednášky a jela jsem k Soně na kolej, protože mi zase zapomněla přinést knížku, kterou potřebuju na Základy gmnastiky k vypracování hodiny, tak jsem si pro ní dojela sama no... Na koleji je to hnusný. Jsem ráda, že tam nejsem! Fuj. No a pak už jsem zase nasedla na městskou a jela jsem přes celé ČB k Martince, jelikož jsem se s ní domluvila, že půjdeme na párty do K2 :-) Už byla tma a začali se všude objevovat divní lidé, ale já se nebála. Šla jsem prázdnou ulicí k Martince a ona mi šla naproti. Pak mě zavedla k nim do bytu. Teda on je to spíš dům. Nahoře bydlí nějací staří lidé a dole to pronajímají studentům. Mají to tam krásné a prostorné. Bydlí tam se spolužačkou a ve vedlejším pokoji je ještě jedna holka. Obě jsou fajn. S Mautinkou jsme krásně pokecaly, politovaly jsme jedna druhou a zavzpomínaly na staré časy. Pak mi Martinka udělala večeři a nabídla, ať u ní spím, abych nemusela v noci domů autobusem a mě to přišlo jako dost dobrej nápad, tak jsem souhlasila. Pak jsme se vydaly do centra ČB za Martinky sestou a jejím přítelem do nějaké hospody, kde jsem si dala kolu a povídali jsme si. Martinky sestra nás pak navedla do K2, kde se konala hawai párty. Šly jsme tam já, mauti a její spolubydlící. Zpočátku se nám tam nelíbilo, protože DJ hrál horzný songy, na které nešlo tancovat a ani si tam člověk nemohl moc povídat. Pak ale začal hrát líp a tak jsme si zatancovaly. (neptejete se mě, kde jsem na to vzala energii, já nevím..) Bylo to fajn :-) Vypadly jsme tak okolo půl 1, protože už jsme byly unavené a ráno jsme musely brzy vstávat. Martinka na imatrikulaci a já na autobus. Šly jsme tedy na městskou, kolem Slávie, kde byla taky nějaká kalba. Dost drná, protože to řvalo na celé město a světla se míhala všude kolem. Měly jsme jít tam!
V pátek v 5:45 ráno nás vzbudil budíček. Vstávalo se dosti ztěžka. Venku byla stále ještě tma a zima. Rozloučila jsem se s Mauti a jela domů. V autobuse jsem potkala Pražáka. To bylo taky něco. Když jsem vystoupila, rozhodla jsem s eho pozdravit. "Dobrý den, pane profesore." "Á, dobré ráno, Maruško. Odkud jedete? Ze studií?" :D To byl docela trapas. :D Ještě že jsem musela odbočit pro kolo a nemusela s ním jít dál. Pak jsem jela za mamkou do krámu, kde se nás sešlo víc. Teta Eva, protože musela vézt Evičku do školy- nestihla autobus, a strejda Jirka, protože musel na poštu. To byla taky kalba. Strejda zase vyprávěl svoje příhody od doktorů. Teda spíš od doktora, kterému řekl, že je kretén, protože Jiříkovi po roce nebyl schopnej říct, co mu je a na bolest hlavy mu předepsal vitamínky B. takže si ho strejda prostě noblesně vychutnal. Je to borec, žeru ho. Pak se mě snažil vydírat, protože se mu na tu poštu nechtělo a chtěl abych tam šla já. Ale na to jsem mu neskočila, takže na tu poštu nakonec nešel, prej už bylo pozdě a on by si narušil spací režim. Tak mě odvezl do krámu a pak domů. Po cestě mě převapilo, že nejel novou Kiou, ale starou... "Hele, proč vlastně jezdíš tímhle starým autem?" "Maru, to sis všimla brzo, že s ním jezdím. Vždyť mám s sebou psa. Přece nebudu venčit psa novým autem." ... :D No comment k venčení psů v autě. :D Doma jsem si po dlouhé době uvařila, stáhla jsem si Upíří deníky, umyla jsem se a bylo mi skvěle. Pak jsem si stáhla i Lovce duchů a dokonce jsem si pustila i Internado v televizi. Byl to seriálový, naprosto flákací den! Nádhera. Pak přišel brácha a šli jsme na oslavu. Naďa měla 31. narozeniny. Bylo to tam skvělé. Po dlouhé době fajn oslava, i když tam nebyli všichni. Doma mě pak mamka nutila, ať si rozhodnu, koho budu volit, tak jsem to vzala, vybrala stranu s nejdelším názvem a chlápka do senátu, podle toho, že je ředitel divadla. Pak jsme koukli s bráchou na horror, kterej byl dost slabej a já šla spát.
No a dneska? Vůbec se mi nechtělo vstávat. Tak jsem nevstávala. :D No, to kecám. Vstala jsem, nasnídala se a pak jsem usla u televize u nějakýho divnýho filmu s vodní příšerou. Pak už jsem se ale musela vyhrabat, protože jsem musela stihnout spoustu věcí: jít volit, chytit Gerouška, dát ho do boxu, jet s ním k veterináři, nechat mu píchnout antibiotika, koupit Advokáta pro Kutničku, pře má zase záchvaty, jet za mamkou do krámu, pak jet nakoupit, uvařit a uklidit. S tím úklidem už jsem to pak vzdala a zase jsem si lehla a čuměla na pošahaný Dračí války - další slabej film. Až vtipně slabej :D Potom m vyrušil telefonát od mamky. Sdělila mi, že Jiřík se zase projel sanitkou. Sekal dříví. A jak už to tak bývá, zasekl si sekeru místo do dřeva-do nohy. Mamka mi řekla, že si přesekl šlachu a že je v nemocnici. Docela jsem netušila, jestli je to vtip, ale pak mi došlo, že pravděpodobnost toho, že je to celé jen sranda je v naší rodině nulová. Stále jsem si jistá, že jsme prokletí. Naštěstí se později ukázalo, že Jiřík tu šlachu minul o 20 milimetrů. Každopádně mu to doktor šil asi 20 minut... Když jsem později Jiříkovi volala, dělali jsme si z toho všeho srandu. Že se chtěl přidat do party k Pepovi Cirínů (můj prastrýc, kterému byla nedávno amputována celá noha) a že s ním chtěl jít sázet stromky. Na závěr našeho hovoru se se mnou jiřík rozloučil se slovy: "Tak já už musím končit, chci si jít zaběhat s Pepou Cirínů." :D No.. a pak jsem šla sem, pracovat na hodině základní gymnastiky. Naprostá ztráta času. Když mě to přestalo bavit, což nebylo po moc dlouhé době, začala jsem psát tenhle článek. A už jsem na konci, to čumíte co? Dnes mě už čeká jen párty s Káčku s Rouski a Matu. Teda doufám, že se uskuteční. :-)
Taaaaaak... ještě bych k tomu něco dodala, ale už nevím co, tak radši nic nedodám.

Tě péro!
Belskátor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nééésy Nééésy | 14. října 2012 v 21:36 | Reagovat

...a na bolest hlavy mu předepsal vitamínky B. Jedna z mnoha věcí, u kterých jsem se fakt nasmála :D všechny je tu vypisovat nebudu a tov tom předešlým článku jse ještě nenašla. Proč? Jsem debil. Ale to nevadí :D (Akorát mě trochu mrzí že jsem nevěděla o tý pařbičce v Praze.. A Miu taky. Asi bysme jely, kdybysme to věděly :()

2 Bells Bells | 15. října 2012 v 18:51 | Reagovat

:D To jsem ráda, že ti to přišlo vtipný :D  A nejsi debil.. nemusíš to hledat.
Hele to s tou Prahou bylo takhle. Jak jsme jely na Šumavu k nám na chatu s Matu a Rouski, tak Roura si sebou nic nevzala, takže jsme jí tam krmily z našeho apod. No a ona nám to chtěla oplatit, tak nás pozvala k sobě do bytu. že nám tam bude kupovat jídlo zase ona.. Každopádně to nemění nic na tom, že jsme se Vám měly zmínit. Já jsem i chtěla, jenže je mi blbé zvát někoho na víkend do bytu někoho jiného. Kdyby to bylo nějam ke mě, pozvu Vás všechny :-) Ale tohle bylo jen v Rousčině režii.

3 Nessy Nessy | 21. října 2012 v 14:53 | Reagovat

Co se dá dělat, snad někdy příště.. Jde o to, že ten víkend jsme obě měly čas, tak nám to bylo líto, protože se stane málokdy, že se takhle sejdeme.. kdo ví, kterej víkend zas takhle vyjde.. Mě přijde, že nemám čas vůbec na nic, že furt musim něco dělat.. nechtěla bys mi trochu času půjčit? :D

4 Bells Bells | 22. října 2012 v 20:15 | Reagovat

Jojo.. klidně všechen.. nevím co s ním :D Měla bych trénovat, ale k tomu se nedonutim, jsem moc líná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

... WE ARE CULLENS