close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

týden č. 2

4. října 2012 v 23:13 | Bells |  Isabella
Týden se s týdnem sešel a já jsem zase doma, popíjím moc dobrej čaj a právě jsem snědla rybu. Ano, opravdu jsem jedla rybu. Byla docela dobrá, tak co by ne :D
So.. Let's continue with my strange diary...


Minule jsem skončila čtvrtkem. Hned druhý den na mě čekalo volno v podobě státního svátku. Děkujeme Václave. Byla jsem konečně doma, i když volno se tomu moc říkat nedalo. Musel nutnš přijít na řadu úklid, který zabral celé dopoledne a část odpoledne. To by nebylo nic zajímavého, kdybych si, při vytírání nezarazila topení do ledvin. Bolelo to fakt krutě. A brácha se mi smál :D Nevím, co na tom bylo vtipného. V 5 hodin byla v plánu oslava tetiných 40. narozenin v Dunajovicích. Chtěla jsem tam být v 5, ale taťka strašně zdržoval. Přijeli jsme tam mezi prvními a dali se do jídla. Na gauči pro děti sedělo o jednu osobu navíc a tak jsem se tam nevešla. Na oslavě totiž byla netradičně i Mája. Byli tam úplně všichni, ale já moc na slavení neměla náladu. Navíc. I mezi rodinou jsem se cítila strašně osaměle. Tak jsem si vzala dva plyšáky do náručí a povídala si s nima. (Jo, jsem blázen :D) Evičce se to moc nelíbilo, ale nic nezmohla. Taky jsem si pohrála s holčičkama . Terezkou a Katkou. Rostou jako z vody a Katka má nádherný vlasy. Když už jsme byli s dětma přežraný, vyrazily jsme se projít ven i s Kateřinkou, která se mě poslušně držela celou dobu za ručičku a mě napadlo, že by klidně mohla být i moje dcera. Když jsme se vrátili na oslavu, museli jsme s Májou nakrájet monumentální slávistickej dort a přejídání mohlo vesele pokračovat. Kolem 10. hodiny večer už na oslavě moc lidí nezbylo. Jen já, brácha, Jiřík s Májou, teta, strejda a můj taťka. Jelikož se druhý den konalo derby Sparta-Slavia, můj taťka s Jiříkem uzavřeli sázku o výsledek zápasu. Kdo prohraje, musí si nasadit masku Optimuse Prima, zapnout v ní modulaci hlasu a jít koupit tomu druhému zmrzlinu. Do toho bych nešla :D Poslední zajímavá věc na oslavě byla ta, když pod taťkou rupla židle a on spadnul na zem. My všichni ostatní jsme se tlemili a nikdo mu nešel pomoct. Taťka si pak šel radši sednout na dvojitou židli... No a jelo se domů.
V sobotu nás čekala poněkud delší cesta za další oslavou. Děda měl 80. narozeniny a my jsme byli, jako každý rok, pozváni na chalupu u Rožmberka nad Vltavou. Tentokrát jsme (naschvál) zdržovali já s bráchou. Řídila jsem já, takže to byla jediná věc, z čeho jsem po dlouhé době měla radost. Dojeli jsme celkem rychle a bez nehod na to poklidné místo, kde Libor s Víťou a Šárkou hráli byznys, pan Pavel hrál na flétnu, Zuzka zametala, Besyna se válela pod stolem, Arnošt nco spravoval a ostatní vařili a čekali na další hosty. Pak už to bylo jen čekání. Čekání na oběd. Po obědě jsme si šli na chvíli zahrát stolní tenis. Všem jsem vysvětlila, že špatně drží pálku a cítila jsem se moc cool :D Pak jsme se začali dosti nudit, tak jsme s bráchou a Liborem šli na procházku na kopec. Dost jsme si popovídali a mě došlo, jak mi kluci chyběli. Neviděli jsme se totiž v létě týden na chatě, jako každý rok, nezahráli sme si nohejbal a ni sme nečuměli na filmy na mém notebooku...A také mi došlo, jak mi chybí děda, protože jsem byla zvyklá být s ním týden každé léto a takhle jsem ho viděla opravdu málo. Navíc, kdo ví, co bude zítra. Potom jsme vlezli ke krávám do ohrady a oni na nás čuměly. Tak jsme na ně taky čuměly. Pak Libora napadlo se proti nim rozběhnout. To byla dost sranda. Stovky těch krav se rozutekly pryč a Libor je naháněl. Jen jedna kráva furt stála a čuměla. Ta byla strašidelná :D Tímhle naháněním krav se kluci bavili dost dlouho. Brácha dokonce i štěkal, aby si krávy myslely, že jsme psi. Nevím, jestli jsou krávy fakt takový krávy, aby na to nalítly, ale zdrhaly dost :D Pak se ale všechny spikly a vydaly se proti nám a tak jsme radši utekli. Šli jsme zpátky do chalupy a já si šla číst. Pak jsem slyšela nějaký ruch. Přijel Tomáš na kole. Až z M. Boleslavi. Je to blázen. V létě dokonce objel republiku a denn jezdil minimálně 100 km...No.. a pak teprve začala oslava. Pekly se dvě krůty, takže jídla bylo dost. Ale já bych an téhle oslavě raději nebyla. Nikdo se mnou nemluvil, a když ano, tak se mě ptal na vejšku, o které jsem opravdu moc mluvit nechtěla. Navíc každý vyzdvihoval Tomáše, který se dostal na KU na práva. A já jsem na nějakém ubohém tělocviku. Byla mi docela zima, protože pršelo, tak jsme šli brzy dovnitř s Liborem, Tomášem a bráchou. Brácha s Tomem šli spát, ale mě se (překvapivě) nechtělo, takže nás napadlo pustit si film na notebooku. než to ale Libor našteloval, přišla Klárka a chtěla nás vystrašit strašidelnou historkou. Nakonec to dopado tak, že vystrašená byla ona :D Má ráda horory, ale po tom, co viděla Paranormal activity se na ně dívat už nemůže, protože se strašně bojí. Dokonce je těmi horory prý i poznamenaná, že nemůže být sama v koupelně a podobné věci. Doufám, že se mi to nestane.
Když odešla, už bylo 12 hodin a já jsem šla spát, film se nekonal. Usla jsem hned a ráno jsem musela brzy vstávat, protože jsme odjížděli do Krumlova na Pavlíkův zápas. To, že jsme z oslavy odjížděli dřív než obvykle mi vůbec nevadilo. Necítila jsem se tam dobře a je to rok od roku horší. Zase jsem řídila já, protože taťka byl stále opilej. (Myslím, že ani nešel spát..) Při cestě by hodně veselej, protože Slavia vyhrála nad Spartou a tak bude Jiřík muset pro tu zmrzlinu. Taťka pořád něco povídal. Mimo jiné i to, že dostal od všech na oslavě vynadáno, jak to, že se nezajímal o to, kam jdu na školu. Že tahle škola je pod mojí úroveń a on to vůbec neměl dopustit. Prý budu muset přestoupit... Začalo se mi chtít brečet. Proč mi to nikdo neřekl do očí?
Když jsme dojeli do Krumlova. Byl hodinu čas, než bráchovi začínal zápas. Vloupala jsem se do haly na záchod, kde jsem vylekala nějakou paní, co tam ráno uklízela. Ale co, měla odemčeno :D Pak jsem se šla projít po Krumlově. Vyšla jsem nahoru k zámku a chvíli koukala dolů na řeku. Vzpomínala jsem, když jsme tudi jeli vodu se třídou. Nejmíń 4x :D
Za medvědama jsem se kouknout nešla a radši se vrátila na stadion. Byla mi pořád nějaká zima. Zápas začal. Brácha hrál v záloze a byl nejlepší. Nahrál na všechny šance zápasu a i na gól. Navíc si tam všechny dával, jako nic. Nakonec to skončilo 2:2 a jeli jsme domů. Přifařili se k nám další 2 kluci, co chtěli jet s náma audinkou, takže jsem nemohla jet tak rychle, protože jsem se bála o jejich životy. Neděli jsme s bráchou tak nějak doflákali. Večer se brácha chtěl znova koukat na Avengers, tak jsme si to pustili v obýváku a já v půlce filmu začala usínat. No a jak už to tak bývá, usla jsem. Probudilo mě, až když přijela mamka a to už byl konec filmu a tma. A pak už se mi zase spát nechtělo.
Pondělí bylo hrozný už od rána. bylo strašně hnusně a hnusně a vůbec... bylo hnusně a mě se nechtělo vstávat, nakonec jsem se přemohla. Bylo mi ale docela špatně a bolelo mě v krku už od neděle, tak jsem si ráno vzala septisan a jela jsem.. v přeplněném autobuse jsem párkrát usnula a pak už se vydala na první hodinu.. volejbal. Ten utekl docela rychle. Pak jsem měla dvě hodiny volno..Byla jsem nucená to nějak vydržet.. Došla jsem si na oběd, kde si ke mě přisedly nějaké holky, protože v menze bylo narváno tak jsem aspoň neseděla sama, jako vždy.. i když se se mnou nebavily. Pak jsem šla za paní sekretářkou, odhlásit si nějaké výběrové tělocviky. Uznala jsem, že toho je na mě moc a tak jsem si zrušila lezení, spinning a tai.chi a místo toho jsem si tam dala sportovní kvalifikakci za 5 kreditů. A i kdybych jí nezískala, tak kredity budou stačit :D Pak jsem jela na Dukelskou na přednášky. Názvosloví a Dějiny TV. Sedla jsem si k holkám ze třídy, ale učitelům zase nefungovala technika, tak jsme se museli přesunout jinam a já seděla vedle holky z minulého pondělí. S tou jsem se chvíli bavila, po celém dni mlčení. Vnukla mi nápad o tom, abych si podala přihlášku někam jinam. Možná to udělám. Tahle škola asi není pro mě. Nebo to tak zatím vypadá. Na konci nám Gusta oznámil, že tyhle dvě přednášky od příště budou na katedře TV. To se mi nelíbí! Budu to mít dál od nádraží, takže mi zase ujede autobus a navíc.. Co budu ty dvě hodiny mezitím dělat, když se nebudu přemisťovat z jedné strany čb na druhou? To nevím. Kudla. No.. a šla jsem na nádraží a jela domů. Tedy k mamce do krámu, odkud jsem jela ferárem domů a pak na gymnastiku. Tam jsem se jen rozcvičila a pak jsem trénovala holky. Ani jsem moc necvičila, protože mi nebylo dobře. Doma jsem měla trochu krizi. Trochu větší a začala jsem se zase bát zombie stavu. Pak jsem si vzala od bráchy učebnici šj, abych se něčím zaměstnala a nemyslela na zombíky a jacoby a začala jsem si překládat články a vyplňovat cvičení. Pak jsem to samý udělala s angličtinou a když už bylo pozdě, pustila jsem si znovu Internado. Od prvního dilu.
V úterý bylo hezčí počasí, takže to šlo, jenom mi bylo stále špatně, tak jsem si ráno vzala paralen a jela na kole na nádraží. Odpadla mi atletika a tak jsem jela do Budějc, dokoupit si potřebné věci ke studiu, jako plavecké brýle atd. Tentokrát jsem zkusila štěstí v Igy. Je to divné, když bloumáte po těhle nákupních centrech sama. Stále jsem nesehnala všechno, ale ještě na to budu mít fůru času. Jela jsem k FF, kde jsem si domluvila sraz s Martinem, abych zase nemusela obědvat sama, což je mi už fakt dost nepříjemné. Sešli jsme se na tom samém místě, kde jsem ho potkala minulou středu. Došli jsme si do menzy pro pizzu a šly jí sníst ven, na lavičku. Moc hezky jsme si popovídali a já po dlouhé době slyšela svůj hlas, který toho namluvil víc, než jednu větu. Potom jsme šli zase zpátky na FF, kde Martina čekaly zdlouhavé přednášky o pravěku. Je mi líto, že už takhle nebudeme moct jít nikdy znovu, protože tahle příležitost byla jedinečná kvůli mé odpadlé atletice. Poděkovala jsem mu za to, že si na mě našel čas a šla jsem na sebeobranu, můj jediný předmět celého dne. To byla docela sranda. Přišla jsem tam a jediný člověk, kterého jsem odminule poznala, byla jedna holka. Ta na tom byla asi podobně, tak jsme spolu začaly řešit, kdo jsou všichni ty lidi a jestli jsme ve správný čas na správném místě. :D Pak přišel učitel a my usoudily, že jsme tu správně, ale spoustu lidí už nepřišlo (ostatní holky), zato přišli další kluci a jedna nová holka, která se s námi začala bavit o tom, co jsme dělali minule. Sebeobrana je asi zatím můj nejoblíbenější předmět. Je tam sranda. Nejhorší bylo, když jsme se museli fackovat. To mi fakt nešlo. :D No a pak jsem zase podstoupila převlékání, autobus, další autobus a autobus a kolo a byla jsem doma. Pak už ai nevím, co jsem dělala.. Zoufale jsem chtěla jít někam ven s někým. Jenže jedinej adept byl Geroušek.
Středa začala líp. Nebylo mi už špatně a navíc jsem nemusel autobusem. Taťka jel totiž autem do Čb, tak mě odvezl až do gymcentra na gymnastiku. Jenže tam mě zase naštval Gusta. Nechápu, proč dělá učitele. Když jsem se ho slušně zeptala, jestli musím dělat nějakej debilní nácvik přemetu vpřed o zeď, když přemet vpřed umím, tak se na mě naštvaně osočil, jako proč bych to nechtěla dělat, jestli jsem zraněná a pak mi teda řekl, ať mu ten přemet teda laskavě ukážu. To jsem dost nepochopila. Takže jsem mu ho ukázala a pak už nemlel. Z gymnastiky jsme se Soňou letěly k halám na další tělocvik. Holky jsou z tý gymnastiky dost vyřízený a bojí se zápočtů. Hlavn Soňa. Chce abych s ní ještě někdy chodila na gymnastiku, abych jí to učila. Takže asi budu.. ve čtvrtek večer. Pro mě tohle bude jednoduché. Jsem ráda. Na stolním tenise bylo strašně moc lidí, tak učitel čtvrt z nich přečetl a řekl jim, že tam nemají chodit, že se tam nevejdou, ať si chodí jinam.. ale že jim zapíše, že jsou tam. A ať už hlavně jdou pryč :D Tehle učitel mi připomíná Rosochu :D Teď už mi to šlo líp, než minule. Už jsem si asi zvykla na to "správné držení pálky". PO tenise rovnou na Základy gymnastiky. Bude tam s námi chodit i jeden kluk z dvouoboru. Nejdřív jsme asi 10 minut nacvičovali nástup jak od komančů a pak už nám dávala zabrat. Museli jsem vytvořit dvojice a skákali jsme tam přes sebe jak blbci. Já byla samozřejmě s tím klukem. Potom jsme si zkoušeli zápočtové požadavky. Budu mít největší problém se skákáním přeš švihadlo s dvojšvihem. Švihadlo nebylo nikdy můj kamarád. A taky kruh s nohama kolem těla. To je drsný. Učitelka nás pustila dřív a tak jsme nemusely tak chvátat do bazénu. Rozhodla jsem se nosit plaveckou čepici, abych si furt nemusela fénovat vlasy, to strašně zdržuje. Člověk sice vypadá jako debil, ale co, mě o to nejde. Půlka bazénu byla uzavřená, protože se konala nějaká "štafeta". Soutěž mezi městy ve 100 m plavání. My jsme se povinně museli zůčastnit, abychom pomohli ČB. Tak jsem se ani nerozplavala a skočila jsem tam. Což jsem neměla dělat, protože jsem se zase trochu topila při kraulu. Každopádně jsem tu stovku teď, když o nic nešlo, zaplavala o dost rychleji než na přijímačkách, což nechápu. Měla jsem to za 1:46... Pak už jsme měli jen do konce hodiny plavat, protože učitel odmítal nás něco učit, když tam byla ta soutěž. Když jsem si pak sundala plaveckou čepici, zjistila jsem, že vlasy mam skoro tak mokrý, jako bych jí neměla. Ale to je jedno, aspoň vypadam jako profesionálka! :D(Teda jen do té doby, než začnu plavat:D) Udělala jsem ze sebe člověka a pak jsem šla s 2 holkama na Anatomii. Myslela jsem, že se se mnou budou bavit, ale to jsem se spletla, protože ony si našly společné téma: jízdu na koni. O tom já jaksi nemám co říct, tak jsem si zase připadala jako Forever Alone. Na přechodu na lanovce jsem slyšela známý hlas. Vondruška. Byla jsem strašnš ráda, že ho vidím. Přidala jsem se k němu a jeho kámošce a chvíli jsme si povídali. Pak už byla anatomie. Ta paní po nás dokonce i něco chtěla, což mě překvapilo. Mě se naštěstí na nic neptala. Potom, jsem šla zase na nádraží, ale kvůli tomu, že městská zastavila na červené, mi autobus asi o minutu ujel, a já musela čekat. Nejspíš budu znát všechny obchody v Mercury nazpaměť, protože většinu času strávím tam. Bloumám, koukám po oblečení, po botech.. Občas si koupím nějaký jídlo nebo tak... zase sama... Dojela jsem do Třeboně a šla jsem za mamkou do krámu. Měla jsem strašnej hlad, protože ve středu nestíhám oběd, a tak jsem přežívala jen ze svačiny, co jsem si ráno udělala. Tak jsem se sebrala a šla jsem do Sahary a tam si koupila Gyros. Ten kuchař na mš tak divně koukal, když sem tam seděla sama a čekala na jídlo a popřál mi dobrou chuť. Šla jsem s tím do parku a sedla jsem si tam na sluníčko na lavičku. Jedla jsem a koukala kolem. Park vypadal úplně jinak, než dřív. Mám na něj tolik vzpomínek, ale všechny jsou na to, jak jsem tam seděla na trávě s přáteli, nebo tudy s nimi procházela apod... Teď k nim přibyla další. Úplně jiná.
Dojedla jsem a šla zas do krámu. Tam čekalo překvapení. Strejda Jára, čili Rajdžej a brácha. Žrali pizzu, co byla od Hanky, tak jsem si dala taky. Gyros nestačil. Jára viděl, že jsem smutná, tak se mnou začal hrát karty. Prší... a taky džoukoval. Pak už byla zavíračka tak jsme jeli domů, kde jsem se zase najedla ... Rajdžej s Hankou totiž přijeli asi v 8 na návštěvu, tak mamka udělala zase jídlo. Jára nám přivezl jednu zajímavou věc, o které bych se asi neměla zmiňovat, ale myslím, že sem se už stejně nikdo nedostal, takže si to sem napíšu. V army shopu našla Hanka v jedněch maskáčích flešku, kterou tam zapomněl nějaký britský voják. Měl tam videa a fotky z akcí. Dost drsný. Hlavně ty videa. Je to pilot, takže tam má nahraný všechny své akce. Nejhorší asi bylo odpálení jedoucího tanku. Ten tank vybouchl, začal hořet, ale pořád jel, pak sjel z cesty a zastavil. Všichni v něm se museli uškvařit a už neměl kdo řídit. Těch videí bylo strašně moc a strejda přemýšlel nad tím, co s nimi udělá. Mohl by tím někoho vydírat. :D Ale to by bylo dost nebezpečný. (Mamka se bála, že je v té flešce nějaký čip, protože bliká. Ptala se totiž, jestli i ostatní flešky takhle svítí a pak začala očekávat bombardování našeho domečku :D) Hanka s Járou odjeli (asi se báli bombardování) a já si pustila film.
Dnes ráno jsem si dala budík na devátou, protože jsem měla až od 1... Jela jsem zase na kole na nádraží, ale neměla jsem sluchátka do mobilu, tak jsem si vzala s sebou knížku a v autobuse si četla, i když mi z toho bylo blbě. V Mercury jsem si koupila "oběd", protože bus měl zpoždění a já bych to nestihla do menzy. Pak jsem jela na kondiční trénink. Na ten budu nakonec muset chodit od 12, protože je nás málo. Ach jo... pak jsem měla zase čas na Forever Alone bloumání. Dojela jsem městskou na Dukelskou a tam si sedla v parku k řece na lavičku. V tu ránu se mi před očima objevila scéna z knihy Petr a Lucie. Akorát tam nebyl žádný Petr a já se jako Lucie taky necítím. Jinak to bylo úplně to samé :D najedla jsem se a volala mi mamka... pak jsem šla na volejbal, byly jsme tam 4, takže se to zruší a budu muset zase chodit o hodinu dřív. No a pak jsem šla na 2 hodiny anatomie. Bylo tam narváno a já přišla dýl, takže jsem seděla na kraji vedle nějakýho kluka, nejspíš fotbalisty, protože měl na tapetě na notebooku fotbalové hřiště. Proč jediný předmět, který se tam musím učit je biologie, kterou nesnáším?
Šla jsem na nádraží a tam hodinu zase čekala na autobus v krámech. Když jsem šla k zastávce, začala docela bouřka a já měla na sobě jen tričko. Docela zima a pršelo mi do xichtu. Jednomu klukovi, co stál předemnou mu mě bylo asi líto, tak mě pustil první do autobusu. Poděkovala jsem mu a sedla si. Ke mě si přisedl nějaký pán přede mě, nějaká slečna, které vadilo, že mám nohy opřené o její sedačku, takže mi vynadala. To se mi zase chtělo brečet. Asi už to nevydržím. Jsem psychicky labilní člověk. Mamka mě vyzvedla ve čtvrt na 8 na nádraží, protože jsem nechtěla jet v tom dešti na kole v tričku. V autě jsem jí řekla o tom, že mi chybí přátelé a ona mi pak doma řekla o tom, že to měla po gymplu horší než já, že jezdila do Krumlova do práce a tam neznala nikoho a když brečela že to tam nesnáší a chtěla jet domů, tak přijela v 11 v noci a ráno ve 4 zase jela tam. To si vůbec nedokážu představit! A já si přitom pořád stěžuju a to ani nemusím pracovat.
Zítra se konečně uvidím zase s Rouski a Matu. Pojedeme do Prahy k Rouski. :-) Těším se. Moc.
Tak zas za týden.
Force

S láskou Bells :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

... WE ARE CULLENS