18. listopadu 2011 v 1:47 | Bells
|
Právě sedím a koukám do monitoru, před hodinou jsem přijela domů z multikina (lépe řečeno, Alička mě přivezla.. provezla nás tou neproniknutelnou mlhou - ještě štěstí, že vidí budoucnost a věděla, kudy povede cesta, to proto se s ní nikdy nebojím jezdit! Skvělá řidička!)
Tak si tu tak sedím a vzpomínám. Je to už neuvěřitelná spousta dní od dob Twilight, ale teď se mi to opět zdá jako včera. Všechno se vším souvisí a všechno je propojené. Jenže ono to vážně nebylo včera, ne pro všechny. Naše partička se za tu dobu změnila, každý jeden člen (samozřejmě až na mě, jako vždycky). A když se zeptám, proč? Můžu si jen odpovědět, že si to Eda tak přál.
Stejně mě potěšilo, že jsme se dokázaly sejít, aspoň na ten film, toho si vážně cením.
Proč kudla říkám film?! Pro mě to nebyl jen film. Bylo to edokonalé. Nádherně propojené, super ftípky, skvělý soundtrack (největší srdcovka - remaky písniček z Twilightu), nádherné scény a vizuální efekty (člověk si ani neuvědomil, že tam jsou.. až na scénu "čtení myšlenek vlkoušů" - to se mi nelíbilo). Fakt parádní momenty! Otisknutí, přeměna Belly, porod, peří, bílá postel, svatba, proslovy, tanec Džíspra s Aličkou... Bylo to prostě nádherný, pro mě další nezapomenutelný zážitek, který si ukládám k těm předchozím. Rozbřesk mě prostě zase dostal, dostal mě pryč z reality. O to těžší pro mě byl návrat. Proč se musíme vracet? Uvědomila jsem si (zase), že nejspíš opravdu mám nějaký problém. Nebo ho nemám, ale mají ho všichni ostataní kolem mě. Na tom už ale nezáleží. Cesta zpátky byla plná vzpomínek. Vzpomínek na to, co bylo a co už nikdy nebude, na to, co mi vzalo tolik času, na to, co mě provázelo celým gymplem, na to, co mě drželo nad vodou, ale možná mě to i omezovalo, měnilo a ovlivňovalo. Kdo ví, kdo bych byla, kdybych se nezamilovala do Edy a nezačala věřit v kult dokonalosti? Kde bych asi teď seděla? Seděla bych vůbec? Neměla bych třeba jiné přátele? Kluka? Snažila bych se dostat na AMU? To je všechno jen kdyby... Teď už mám jen ty vzpomínky, se kterými už prostě nehnu. No co.. Upíři jsou upíři. To je prostě něco víc.
Už nevím, co psát do mého zmateného článku. Tak radši psát nic nebudu.
Forever is only the beginning.
Matúnko, Matúnko.....naprosto s Tebou souhlasím, že Breaking Dawn part 1 byl fenomenální a nádherný...doufám, že se Tě nějak nedotklo, že jsme se tam s Nessátorem tlemily, ale věř mi, že jsem si to naprosto užila, i jsem brečela, ale radši se směju.....vždyť mě znáš. Souhlasím s Tebou i v tom, že se naše parta dost změnila....ale to tak prostě je, že se lidé mění....bohužel, bohudík, těžko říct...i Ty jsi se hodně změnila od dob bezstarostného a oddaného uctívání Edy...ta cesta domů, byla zvláštní, jako kdyby jsme to nebyly my.....každopádně film a soundrack byli perfektní, hned bych šla znovu!