Ták.. a je to tady Aličko naše :)
Tento den přeslavný je přeslavný z jednoho prostého důvodu. Protože ses narodila. Nic není jentak.. Ani já ti tu teď nepřeju jentak. Já ti vlastně zatím ještě nic nepřeju, ale až ti budu přát, tak to nebude jentak z hecu! Je to proto, že jsi mi neuvěřitelně rychle přirostla k srdci.. a doufám že mi nikdy od srdce neodrosteš (kudla to je divný.. proč se říká přirostla k srdci, ale už se neříká odrostla od srdce?:D)
Ehm.. no.. taky jsem ti při té příležitosti upravila pár fotek.. jak již zde mou tradicí jest! Tak jsi to užij.. je to jen jednou za rok !!!

(Už jsem si dlouho nehrála s očíčkama:D)
↓↓↓
Má předraze přerozmilá Ali,
už toto oslovení nebudu rozvíjet, jako v srdíčkovém přáníčku, které jsi dnes obdržela:D
Máš se krásně? Já doufám, že jo, protože lidi jako ty si zaslouží mít se pouze a výhradně krásně.. nic jiného jim nepřísluší, takže pokud se nemáš krásně, tak ti přeji aby ses teda sakra krásně měla! :D Přeji ti také, abys byla šťastná a zdravá (v rámci možností). Aby ses vždycky měla čemu zasmát a nic předčasně nevzdávala, protože vždycky je naděje :) Přeju ti spoustu nádherných zážitků.. ať už se mnou..nebo s edoborcema.. s rodinou.. se zvířátkama.. s facebookem.. s knížkou.. s filmem.. s přírodou..s jídlem.. no dobře.. nebudu to rozepisovat.. Prostě spoustu a ještě přespoustu víc než spoustu dokonalých zážitků v tvém životě.. a taky nějaké ty nedokonalé zážitky, aby jsi o těch dokonalých věděla.. protože co kdyby byly samé dokonalé zážitky? To nelze!!
Kudla Ali já tě mám tak ráda!!! Ani nevím proč..:) S Tebou se vždycky zasměju.. jsou to vždycky takový bukvovinky a magořinky, které zjevně nedávají smysl (našemu okolí určitě ne) ale pro nás tyto "ftípky" smysl mají.. Ten vtip s mochomůrkou a otravou tedy rozhodně není vtipem! Náhodou.. právě mi došlo že je pravdivý! A pravdivý vtip tudíž už není vtipem! No nic no niiic.. Tak dál.. nejen, že se s Tebou zasměju.. ale můžu s tebou i filozofovat.. mlčet.. čumět do blba.. jen tak nepřítomně sedět.. plácnout si.. usmát se na tebe nebo si zazpívat! Můžem dělat samozřejmě ještě víc věcí, ale to teď není důležité.. důležité je že spolu prostě a jednoduše můžeme být, neboli existovat :-) ať už přes počítač nebo reálně a hardwarovsky.. a teď už se dostáváme k tomu, k čemu to celé směřuje.. Tak jsem si tuhle řekla, že by tady u nás na blogu neměl chybět můj článeček o tobě, který jsem napsala jentak z hecu :D (nebo ne? já už vlastně ani nevím proč:D)
Takže.. snad jsem ti už dostatečně popřála a teď tu máš ještě bonusovou přílohu za to, jak si na mě hodná :-*
(vysvětlivky: //...// - úryvek již není aktuální!!!!)
Tento článek věnuji Tobě Alice (Aneto Kvěchová, bydlištěm v malebných Břilicích)
Ano.
Jo.
Opravdu.
Vyhrála jsi.
Vyhrála jsi anketu objev roku 2008 - 2009.
Vlastně ne.
Na prvním místě jste dvě.
Jenže teď tu mluvíme o Tobě.
V těch dobách bez Tebe jsem tak nějak byla i nebyla taková, jaká jsem teď.
Jakou jsi mě popsala ty.
Z části jsem ještě byla to malinké dítě, které jen bloumá životem. Občas je šťastné. Někdy zklamané a smutné.
Ale teď cítím, že jsem opravdu dospěla a poznala jsem sama sebe.
Děkuju :-*
A jak si to dokázala?
Dobrá otázka.
Možná jsi prostě takový ten průvodce životem.
Rádce.
Možná..jsi jen velice..
..velice dobrý přítel.
Přítel, který vždycky pomůže.
Poradí.
Vysvětlí.
Má svůj názor.
Možná jsi obojí dohromady.
Vlastně.. myslím že ano.
Tohle jsi ty.
Jak tě vidím já?
Možná nejsem žádná empatička, jako ty.
Vlastně určitě ne.
Ale já to zvládnu.
Věř mi.
Jo. Já vím že mi věříš :)
No tak... Let's beggin..
Ty jsi na první pohled sympatická.
Jsi krásné děvče.
Máš svůj styl.
Nádherný úsměv.
Hluboké, modré oči, které skrývají tolik porozumění a inteligence.
Krátké, melírované vlasy, které ale neztrácejí přirozenost.
Jsou prostě praktické. A sluší ti.
Nos, který je trošku větší. Ale dokonale doplňuje tvou tvář.
Svým stylem oblékání nikdy nebudeš přehlížena.
Obdivuji ho.
Tvá postava je štíhlá a vysoká.
Tak jak to má být :)
Akorát tvoje chodidla by nebylo škoda změnšit.
Dělá ti to problémy.
Jsi originální.
Nezaměnitelná.
Jedinečná.
Ano, jsi.
Zvenku.
A teď se vydáme na cestu přes tvé oči.
Do bludiště tvých myšlenek.
Na dalekou cestu.
Cestu Dovnitř.
Do Tvého života někdo naskládal spoustu překážek.
Říkejme jim zkoušky.
Bylo jich opravdu dost.
..Od tvého dětství..
No vlastně i před narozením. Ale nakonec jsi tu.
Představa že by ses nenarodila?
Brrrrr...
..Přes období školy.. Kde jsi se musela prát.
Prát s tím co je vlastně přátelství.
Pravé přátelství.
..Až po lásku..
Která ti tolik ublížila.
Nechceš to dát najevo, ale já to vím.
//Vím že jsi si tam někde v koutku uvnitř Tebe myslela, že on je ten pravý.
Že vy dva spolu dokážete cokoli.
Několikrát ses v něm zkalamala.
Ale dokázala jsi mu odpustit.
Odpustit i sobě.
Vrátila jsi se k němu. A pořád si věřila.
O to horší bylo to zjištění, že to ON prostě není.//
Ale ty si to zvládla.
Všechno si zvládla.
A zvládneš toho ještě spoustu.
Například tvůj strach.
Strach, který si ani nedokážu představit.
Strach, který ti nezávidím.
Strach, který ti hází šutry pod nohy, kdykoliv chceš zapůsobit.
Strach z lidí.
Zvládneme to spolu.
Bože.
Tohle vypadá zatím hrozně pesimisticky.
Vždyť tvůj život byl a i je šťastný.
Ten kdo do tvého života umístil překážky se postaral i o to, aby vždycky hned za nimi čekala odměna.
Naděje.
A ona tam byla.
..Dětství..
Nebylo dokonalé.
(Ale bylo to pro Tebe důležité si tím vším projít. Jako pro mě.)
Ale bylo šťastné a i celkem bezstarostné.
Měla jsi kolem sebe rodinu.
Rodinu která tě má ráda. A ty jim to oplácíš stejnou měrou.
..Ve škole..
Jsi se hodně smála.
A neříkej, že ne.
Pamatuji si tě.
S kamarády.
Postávající na chodbě.
Nebo ve třídě.
Smějete se nesmyslnému.
Smějete se spolu.
Upřímně.
Zažíváte chvilky štěstí.
Byla to sranda. Určitě byla.
Ale možná si někdy i ten úsměv předstírala. Věděla si že to není ono.
Možná.
Vážně nevím.
Měla si jich opravdu moc.
Kamarádů.
Tvoje "Second family".
Nevím jestli tvoji kamarádi vědí, jaká doopravdy jsi. Ale měli tě rádi. A někteří určitě pořád mají.
Jo já vím. Tys na nezapomněla. A ani bys neměla.
//..V lásce..
Vzpomínám jsi jaká jsi byla.
Usmívala ses na fotkách s ním.
Zažívali ste to opravdové štěstí.
Smáli jste se.
Usmívali.
Chodili jste spolu ven. Na procházky. (Taky s Bobíkem :D)
Užívali si jeden druhého.
Je to pouto, které jak si řekla, zatím neznám.
Ale já bych to popsala takto:
Prostě: Do you love me? Yes I do.
Kus Tvého šťastného života byl s ním.
A jsem za to ráda.//
A budu ráda až najdeš toho rytíře.
Protože tam hluboko uvnitř, ti tohle mnou nepoznané štěstí chybí.
Ráda bys někoho obejmula tak, jako přítele nemůžeš.
Políbila.
Pohladila.
Vdechla jeho vůni.
Zasmála se s ním.
Milovala ho.
Další kus tvého šťastného života jsi doufám prožila se mnou.
Je to rok.
Nebudu hledat nic v historii, abych dokázala Tobě i sobě, jak jsme byly šťastné.
Bezstarostně sme tlachaly.
Tlemily se.
Poznávaly jedna druhou.
Posílaly si smajlíky.
Ale i prožívaly těžší chvíle.
Ve škole jsme se pozdravily.
Často jsem si povídaly.
Ráda bych si s tebou povídala pořád.
Fakt jo :D
Ale každá máme svůj život. Další přátele. Rodinu.
Takže to nepůjde.
Moc ráda bych spřátelila všechny své kamarády mezi sebou. Abychom mohli být všichni spolu.
To taky nejde.
Každej je jinej. A někdo někomu prostě nesedí.
Smůla.
Ale i tak.
Jak vidíš, Tvůj život je jako houpačka.
Posadíš se. A čekáš.
Čekáš kdo si sedne naproti.
A podle toho se vyhoupneš nahoru nebo skončíš na zemi.
(PS: Až budeš zase na zemi, dej mi vědět. Neboj se. Já nekoušu :D /teď sem jedla/)
Mám tě ráda.. a ty mě. To teď opravdu vím.
Jo.. ale někdy tě štvu.
Já vím. Je to jen malinko. Ale přece.
Přesně tak.
Je řeč o EDOVI :D a spoustě dalších.
Ty chceš žít pouze ten svůj vlastní život.
Nenecháš aby tě něco ovlivnilo. (Obdivuji tě. Já bych tak silná nebyla)
Je to JEN film. JEN kniha. JEN filmová postava.
Tohle přece doopravdy neexistuje.
Nemůžeš si na to sáhnout.
Je to jako rozdíl mezi HARDWAREM a SOFTWAREM.
Ty uznáváš jedině HARDWARE.. Já zas žiju softwarem.
Všechny ty ztrhující příběhy. Ta nadpozemská láska. Dokonalí lidé. V každém filmu opakují to samé. Je to hloupé a primitivní. Jen přeslazená slova. Bla bla.. bla.. Vždyť to s tvým životem vůbec nesouvisí!
Ty to víš.
Chápu to :)
Ale cítím to jinak. Nebudu to popisovat.. teď tu jde o Tebe.
TY jsi:
skvělá: malířka, studentka, filozofka, kamarádka, dívka, fotografka, panička tvých domácích mazlíčků, dcera, sestra, přítelkyně, poradkyně, čtenářka i básnířka.
Rozumíš všem.
I těm kterým rozumět nechceš. Máš proto dar.
Miluješ přírodu.
Nenávidíš když si jí někdo neváží. když jí znečišťuje.
Nenávidíš ty kdo soudí. Soudí tě a přitom o Tobě nic neví.
Nemáš ráda lidi bez mozku. "Sebevrahy", který si sami budují svůj hrob z cigaret neboz flašek od chlastu.
Jsi skrz nazkrs dobrá. I když občas zhřešíš.
Jsi originální.
Jsi nezaměnitelná.
Jsi jedinečná
Ano, zase jsi.
Zevnitř.
Ze předu. Ze zadu. Ze spodu i Ze shora. Jsi úžasná.
A ty se mi ještě divíš že tě srovnávám s upírem?
Ty se na něj hodíš.
Jedině upír je totiž tak dokonalý jako ty.
A proto ti budu říkat Alice.
:-* A teď už je tu snad místo pouze pro tvé obrázky má drahá Alice :-)










Happy Birthday!
Your Bella :-*
Dokonalé :) Děkuji mockrát převelice přenáramně přemoc! :D