28. října 2009 v 23:25 | Edward
|
A teď z mého pohledu:D
Neeeee to už je po osmé?! Nestíííííháááááám! Nestíhááám! Nééé už zas...jak je to možný?? Všude po bytě je rozházený oblečení, zjištuju ze vetsinou je to panske obleceni. Zase mě zabijou...nebo, že by si už za 20 let zvykli?...Nééééé už to musím jednou stihnout!! každý rok si dávám tohle předsevzetí- zvláštní, nechápu proc to porad nejde....běhám po svém trošku větším domě a v mém inteligentním chaotickém uspořádání věcí nemůžu najít klíče od auta, kouknu na velké nástěné hodiny, mimochodem jedny z nejpřesnějších na světě, šmarjááááá už sem tam měla být před 5 minutama....to neni možné, jedny z nejpřesnějších hodin na světě jdou určitě blbě, teda aspoň si to snažm namluvit, nakonec se rozhodnu, že s klidem se vše řeší líp. ,,Pohodička, oni te neukounou´´ reknu si a usmeju se sama na sebe. Vzdám zoufalou snahu něco stihnout. Klíče nikde nejsou a proto se rozhodnu jít pěšky, vyjdu z domu, naťukám pin do skřníňky s nekřestansky drahym zabezpečením domu a muzu vyrazit, laskyplne se rozloucim se svym milckem Erou a jdu par desitek metru k brance. Říkám si, že aspon nebudu dráždit holky mým bouráčkem (červeno černé porsche). Vždycky mi ho šílene zavidi, nevim proc vzdyt stalo jen asi 2 miliony + párset tísíc za tuning, tunil ho táta Soničky, bože to byl bejk:D sama sobe se smeju, ale najednou si zvpomenu.........Kde je vlastně Soňa?? Ouu, mno nic mě nenapadá, hlavně že vim že Era je doma. Soňa se o sebe postara. Už sem jen par metrů od branky...ale co to?? fuj! Trosku zajecim leknutim a najednou sedim na zemi? na noze citim neco tepleho, mekkého a v tom mekkem kousek tvrdy, už je tma, ale tuhle věc poznám zaručeně!....Ero!!! zařvu skoro mužsky hlubokým hlasem z kterého sálá autorita. Era poslušně přiklusá a když mě olízně svym rozkošnym uslintanym jazykem, už se nedokazu zlobit. I když už jsou to páté klíče co prošly jejím zažívacím traktem a já na ně šlapla. Neda se nic delat, bleskove se přezuju a už stojim u domu Matúnky. Chvilku se zamyslím nad omluvou kuli pozdimu prichodu. Nechci se nejak Matúnky dotknout, kdyz je porad chudak tak sama. Nechapu jak to muze zvladat. Nemam napad co rict , budu improvizovat. Vybehnu schody a stojim ve dverich s usmevem ze opet vidim vsechny moje prave lasky zase pohromade. ,,Zááávříííí´´ zaječí matůnka. ,,Šmarjá sorry´´ řeknu na omluvu. To je ale přivítání, mela bych chodit vcas. Nastesti se nikdo nepta proc sem se zpozdila, nemusim improvizovat....sepeeer:D, sednu si mezi hostitelku a Aličku. Měla jsem Vzít Eru, vždycky se ji tu moc libi. Uvidim skleničku...najednou si uvedomim ze mam uzasne vyschlo v krku. Super mysleli na me. Zacnu s ulevou lokat dobre vychlazenou kofulu, uplne jak ze 7meho schodu. Někdo něco prohodil, ale nevnímám, kofola je fakt výborná. Je mi divný že se nic neděje. ,,Už ste začli?´´ zeptám se s nadejí že jim konečně po 20 letech došlo že na mě čekat nemuseji. Nedošlo. ,,Čeká se jen na tebe´´ prohodí dvojhlas, chytnu brutální výřez a podle očekávání Matúnka naštvaně řekne ,,Nelez mi do hlavy!!!´´ jak typicke, vůbec nic se nezmenilo. Co vic si prat, jsme to stale my :-)...jeste se skocim vycurat a vzpominani muze zacit sevsim vsudy.
magore:D:D