close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

A tak to bylo... 2.KAPITOLA 1.ČÁST

25. října 2009 v 20:10 | ALICE |  Naše rodina
Jednoho dne v jednu hodinu, v jednu minutu, v jednu sekundu jsem si vzpomněla....
Bylo to tak skvělé. Všechny ty roky, ty společné zážitky.

...
Sedím na zelené sametové pohovce s černými svislými pruhy. Koukám doblba a přemýšlím o ničem.
Vytrhne mě hlas přicházející z kuchyně:,,A chceš ten čaj ovocnej nebo mátovej?!"
,,Mátovej!" zaječim až mi hlas ujede.
Bella přichází a ustaraně se ptá:,,Si v pohodě?".
Kouká na mě.
,,V pohodě, v pohodě. Jen jsem přemýšlela."
,,O čem?"
,,Už je to 17 let... Žádnej slučák... Spoustu lidí jsem od matury neviděla... Některý jsem jen párkrát potkala na ulici."
Bella mi podává čaj.
,,Ale prosimtě, nějaký lidi vidět nepotřebuješ, ne?"
,,No jo, ale ani ta Pejdž už s náma moc nebejvá."
,,Neni čas..."
Usrknu z šálku čaje.
,,Ááá, horký! Byl by čas kdyby jsme se měli sejít oficiálně a neříkali furt někdy někdy.."
,,To je fakt."
Tím naše debata na toto téma sice skončila, ale hlavou mi to bude vrtat ještě dlouho.
,,Včera ten večer se Stmíváním byl fajn viď?", řekne do ticha z ničehonic Bella.
,,Jo, jsem ráda, že jsme se zase sešli v takovým klidu."
,,No bála sem se, že vám všem každou chvíli někdo zavolá a budete muset jít."
,,To by sme ti neudělali."
,,No to známe!"
,,A co ve škole?", odbočím od tématu.
,,Fajn. Jo, dneska tvoje Alička dala facku Kubíkovi Štěrbů, že jí dal pusu."
,,Bože, po kom ta holka je..."
Zasmějeme se.
,,To už je tolik?!", všimnu si najednou.
,,Jo, šest... Normálka ne?"
,,No ty nemusíš vařit pro tři nenažraný děti a manžela."
,,Kdo ti vůbec teď hlídá Sašu a Julii?"
,,Doufám, že Džejkob, jak vidíš, já doma nejsem."
,,A to jako už deš? Dyť si to ani nedopila."
,,Povinnosti volají."
Zvědám se ztěžka z pohovky a vytáhnu si padající kalhoty. Kráčím přímo k dveřím od terasy.
,,Tak se měj hezky, zajeď klidně kdyby něco, Bells."
Dotknu se studené železné kliky, stisknu ji a otevřu dveře.
,,Jo... Ale autem radši nepojedu...", namítne Bella.
,,Jo, to bych ti radila. Tak pa."
,,Ahoj"
Projdu dveřmi a zavírám. Je strašná zima. To mi připomíná, že děti potřebujou nějaké teplné oblečení. Další pěníze v tahu.
Běžím k autu a zase jsem si vzpomněla na střední školu. A tak mě napadá, proč bych nemohla zorganizovat slučák já. Bude těžké najít alespoň mailové adresy všech spolužáků, ale to zvládnu.
...

Večer jsem se krutě pohádala s vlkoušem.
Prý nějaký slučáky nemaj vůbec cenu a ani se o to nemám snažit.
Prý se mi to nepodaří.
Prý jsem hloupá.
Prý mám blbý nápady.
Prý bych se měla starat radši o rodinu.
Prý to mám hodit za hlavu.
Nechci. Tuto noc jsem přespala v pokoji u Aličky.
...

Ráno jsem se probudila až v deset. Vzala jsem si dovolenou, abych si trochu uspořádala život.
Alice, Alexandr, Julča i Džejkob byli už dávno pryč, jen na ledničce byl magnetem zpodobňující banán přicvaknut papírek a na něm napsáno: Omlouvám se.
Jak typické.
Otvírám lednici, beru si jogurt, z šuplíku lžičku a ze sáčku na kuchyňský lince rohlík. Hmátnu po konvici a koukám na žbluňkající vodu dovnitř ospalýma očima.
Sednu si, přišoupnu si k sobě notebook a zapnu ho. Kousnu do rohlíku. Koukám kolem sebe a v hlavě mi to filozofuje a hemží se myšlenkama.
Počítač se konečně zapne. Spouštím internet a zadám spoluzaci.cz... Nebyla jsem na tý stránce už vážně strašně dlouho. Aha. Stejně se tam za posledních pár let nic nezměnilo. Doufám, že stejně tak se nezměnily i adresy, které tu nacházím téměř u všech.
Vypíšu si adresy všech, u kterých je to možné a ve skrytu duše budu dál doufat, že tam kam pošlu pozvánku to taky dojde. Ježiš kudla! Voda na čaj se mi vaří!
...

13, 14, 15,... 16 adres! Samozřejmě nepočítám Bellu, Nessie, Rose a Edu.
Dlouho přemýšlím o datu společné schůzky až mě vyruší zvonek u dveří.
Jdu otevřít. Je zvláštní, že není ani zamčeno. Zřejmě se u nás ráno zaspalo.
Bella. Řeknu jí rovnou ve dveřích o svém organizování. Bella si myslí, že jsem naprostý idiot. Já si myslím, že ne.
Ale protože je hrozně hodná, tak mi samozřejmě i přes své frflání pomůže.
Závěr přemýšlení o datu nakonec je 15. prosince. Proč 15.? Nevim.
...

,,Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa", zvolá Bella.
,,Eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee", zvolám já.
Hotovo. Všechny e-maily jsme vyhledali, napsali jsme datum, čas... Moment...
,,A co místo?", zeptám se přihlouple.
,,A jo, my sme blbý!", zařve Bella.
Naštěstí jsme ještě nic neodeslali. No jo, ale kde uspořádáme náš super slučák?
Beru telefon, volám... Po dlouhém tútání se ozve záznamník.
,,Ahojký, potřebuju jednu věc... Tvůj barák na patnáctej prosinec. Díky, čus.", nahlásím do mobilu.
,,Hele a nemyslíš, že bysme se měli nejdřív zeptat?", řekne opatrně Bella a obě se zasmějeme.
Naše podnikatelka Matúnka bude ale rozhodně souhlasit. Její honosný dům se hodí úplně dokonale.
...

Mezi tím vším se vrátil domů Džejkob s dětma. Chová se jakoby se nic nestalo. Jako obvykle. Ale proč by ne.
Bella se zvedá. Taky ztěžka jako vždy já. Odcházíme spolu do předsíně. Nakonec po půl hodině loučení z ní vypadne jestli bych jí nemohla hodit domů. Samozřejmě nic nenamítám a du startovat. Odjíždíme.
...

Tento den se už nic zvláštního neděje. Vládne klid. U dalších dnů je tomu také tak.
Plánujeme přípravy na "oslavu", nakupujeme hory jídla, chodíme do práce, navštěvujeme se. Zkrátka poklidné dny plné lásky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

... WE ARE CULLENS