Tímto skromným článkem bych chtěla vzdát hold prázdninám roku 2009.

↓↓↓
Již zítra nastává jejich smutný konec.
Je to velmi, velmi deprimující.
Co teď?
Zas ta jacobovská škola...
Ach jo...
Co s tím?
Asi nic.
Nic s tím neuděláme.
Bohužel.
Čas prostě nezastavíme.
Osum sem, osum tam, pořád utíká stejně...
:)
Můžeme se zlobit.
Můžeme nadávat...
Můžeme zabít všechny Jacoby i Morťáky...
I pana Andersona nebo Chucka Norrise...
Můžeme prosit Piper Halliwelovou ať zastaví čas...
Nebo Edu (ten přece umí vše:D)...
Ale prázdniny.
Ty nám prostě nic nevrátí...
Jediná pozitivní věc na tom je, že edofilové se nevzdávají a vytrvají i přes školní rok (díky NM apod.) a budou vesele šířit nákazu dál a dál.
Nevěšme hlavy, máme přece nekončící zásobu hlášek a stěr, co jsme za tyto prázdniny vymysleli a teď budeme mít konečně šanci je pořádně využít:D:D
Jsem tak ráda, že Vás mám.
Bez vás byl můj život jako noc, když nesvítí měsíc. Veliká tma, ale byly tam hvězdy - body světla a rozumu… A pak jste prolétly mým nebem jako meteorit. Najednou bylo všechno v ohni; všechno se rozjasnilo, zkrásnělo.
Love you :)
A na úplný závěr tohoto z části deptacího a z části chabě povzbuzujícího článku chci věnovat našim edoskvělým, edokonalým, edošťastným, ale přesto bohužel končícím (je to na Jacoba, já vim..) prázdninám chvilku ticha.
Teď:)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Rest in peace.
Goodbye.
Děkuji.
I love you, your Renesmee ... :-*
(a omlouvám se za pesimismus:D i za optimismus:D)
Vzdávám hold prázdninám...uz ubehlo 29 min z posledniho dne prazdnin...premyslim ze as nepujdu spat abych si ho poadne uzila :D...Ness dík za povzbuzení na baseballu uvidis:D....a jelikos mi to velky Eda naridil po dlouhe dobe se ode me dockate prirustku na blog...no neni to skvele??:D