Ano anoooo a máme tu hlášky z Půlnočního slunce...magoři žijoooou (teda v případě nás upíru "žijou") :D.... Je to do osmé kapitoly prosíííím :)
"Velmi lidské, Emmette," ostře poznamenala Rosalie. "Proč do té stěny rovnou nevrazíš pěstí?"
"Vypadalo by to působivěji, kdybys to udělala ty, zlato."
"Vypadalo by to působivěji, kdybys to udělala ty, zlato."
Když oběd skončil, zůstal jsem sedět. Lidi se rozcházeli a já se přistihnul při tom, jak se snažím rozeznat zvuk jejích kroků mezi ostatními jako by na nich bylo něco zvláštního. Příšerně hloupé.
Jako kdybych byl pronásledovatel. Posedlý pronásledovatel. Posedlý, upíří pronásledovatel.
"O tom nepochybuju, Jaspere. Ale nedovolím ti, prostě NEDOVOLÍM, abys zranil Isabelu Swanovou."
Také ji miluju. Nebo brzy budu. Není to stejné, ale přesto moc chci, aby tu už byla.
"Miluješ ji, také?" nevěřícně jsem zašeptal.
Povzdechla si. Jsi tak slepý, Edwarde. Nevidíš, kam to míří? Nevidíš, kde se právě nacházíš? Je to tak neodvratné, jako že slunce vychází na východě. Podívej se na to, co vidím já …
Vystrašeně jsem potřásl hlavou. "Ne." Snažil jsem se nevnímat vize, které se jí honily hlavou. "Nemusí to být takto. Odejdu. Změním budoucnost."
Sledoval jsem jí ve zpětném zrcátku. Zírala na zadek mého auta a na tváři měla takový výraz, jako by si přála, aby neseděla ve svém starém pickupu ale v tanku.
Co je tu tak vtipné? Chtěl vědět Emmett.
Potřásl jsem hlavou a znovu jsem se rozesmál, když Bella vytúrovala motor. Opět vypadala, že by si přála řídit tank.
"Tak jdeme!" Nedočkavě zasyčela Rosalie. "Přestaň se chovat jako idiot, jestli můžeš."
Když jsem si uvědomil, že jdu za ní, opět mě přepadl ten divný, radostný pocit.
Právě teď - s tmavými vlasy rozloženými okolo její světlé tváře, s děravým tričkem, rozdrbanými tepláky, s uvolněnými rysy tváře a rty jemně pootevřenými - mi vyrazila dech. Lépe řečeno mohla by, kdybych dýchal.
Co vidí na tom chudákovi? Jasně, je bohatý. Ženské si myslí, že je sexy, ale já to tak nevidím. Je příliš … perfektní. Vsadím se, že jejich otec na nich dělá nějaké pokusy s plastickou chirurgií. Proto jsou všichni tak bílí a pěkní. To není normální. A vypadá tak trochu … děsivě. Občas když se na mě dívá, přísahal bych, že přemýšlí, že mě zabije … Magor …
"To ne, ale s kým jiným se mám prát? Ty a Alice podvádíte, Rose si nechce rozcuchat účes a Esme se vždy rozčílí, když se Jasper a já skutečně pereme.
Povzdechl jsem si. Emmett si sedl na kámen vedle mě.
"Promiň. Vím, že právě procházíš složitým obdobím. Snažím se nebýt takový idiot, jako obvykle, ale mám to holt od přírody … "
Jenom si na chvíli představ, že by Rosalie byla člověk, Emmette. A narazila na medvěda … nebo by ji srazilo auto … nebo trefil blesk … nebo spadla ze schodů … nebo onemocněla." Slova se mi divoce řinula z úst. Ulevilo se mi, když jsem svoje obavy vyslovil - celý víkend mě zevnitř rozežíraly. "A co požáry, zemětřesení a tornáda! Ach! Kdy ses naposledy díval na zprávy? Viděl jsi všechny ty věci, co se dějí? Krádeže a vraždy … " Zatnul jsem zuby, najednou jsem šílel z myšlenky, že by jí mohl nějaký jiný člověk ublížit. Téměř jsem nemohl dýchat.
"Hej, hej! Zadrž, chlapče. Bydlí ve Forks, nebo ne? Může na ní akorát tak napršet." Pokrčil rameny. "
Můžeš se jí vůbec dotknout? Myslím tím, že když ji miluješ … no asi se jí budeš chtít, no, dotýkat, ne?
Všiml si změny v jejích vlasech. "Nikdy jsem si toho nevšiml - máš ve vlasech červený odstín."
Když chytil pramen vlasů mezi svoje prsty, bezděčně jsem vytrhl i s kořenem malý smrček, na kterém jsem měl položenou ruku.
S véééélkou upíří láskou Vaše Bella :-** :)
A kdo pozná jestli to sem vložila Bella nebo ne dostane další plusový bodííííík :D